Tento československý politik byl dlouholetý komunistický funkcionář a člen vlády, český premiér v letech 1987 – 1988 a československý premiér v letech 1988 – 1989. Pro svou neschopnost komunistickou stranu po listopadu 1989 reformovat byl na podzim 1990 vystřídán na místě jejího předsedy a stáhl se z veřejného života do soukromí.


Politická kariéra Ladislava Adamce

Ladislav Adamec pocházel z hornické rodiny. Do roku 1946, kdy vstoupil do KSČ, pracoval jako pomocný dělník. Po vstupu pak postupně pracoval jako vedoucí oddělení, náměstek ředitele a vedoucí kádrového oddělení.

V letech 1958 - 1961 absolvoval Vysokou školu politickou. Toto vzdělání mu umožnilo další vzestup v mocenské hierarchii - stal se předsedou Krajské plánovací komise a místopředsedou KNV v Ostravě. V roce 1966 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.

Během reformního období v roce 1968 se držel stranou a z pohledu sovětského vedení se nijak nezkompromitoval, proto jej sjezd KSČ v roce 1971 po okupaci sovětskými vojsky znovu zvolil do Ústředního výboru. Jeho kariéra úspěšně pokračovala po celé období normalizace v 70. a 80. letech a vyústila ve jmenování předsedou české vlády v roce 1987 a následně v roce 1988 předsedou federální československé vlády.


Role v událostech roku 1989

Již 19. listopadu v nočních hodinách Adamec přijmoul zástupce iniciativy Most (její dva nejznámější protagonisty, Michala Horáčka a Michaela Kocába).
2Dne 1. listopadu se - bez souhlasu vedení KSČ - sešel se zástupci OF (Jan Ruml, Jiří Bartoška). Adamec na schůzce uznal, že jsou nutné společenské změny a byl ochoten přehodnotit postoj k roku 1968, přesto bylo zřejmé, že bude chtít udržet pozice své i KSČ.
O dva dny později odletěl Adamec do Moskvy na konzultaci s Gorbačovem. Ten jej nakonec vůbec nepřijal. ÚV KSČ pak Adamce nezvolil do nového předsednictva.

Již po revoluci, dne 26. listopadu 1989, byl Adamec pozván Občanským fórem, aby promluvil na manifestaci na Letenské pláni. 800 000 přítomných zprvu premiéra přijalo vlídně, protože byl prvním představitelem vládnoucí mocí, který se setkal s občanskými iniciativami. Když ale odsoudil vyhlášenou generální stávku, byl vypískán. 3. prosince jmenoval prezident republiky novou vládu, opět s předsedou Ladislavem Adamcem. Ze dvaceti členů vlády bylo patnáct komunistů. Občanské fórum i VPN tuto vládu odmítli. Dne 7. prosince Adamec ze své funkce odstoupil. Vedením vlády byl poté pověřen Marián Čalfa.


Po roce 1989 

Koncem prosince 1989 byl Adamec zvolen do funkce předsedy KSČ a po červnových volbách zasedl za tuto stranu ve Federálním shromáždění. Pro svou neschopnost stranu reformovat byl na podzim 1990 vystřídán na místě předsedy strany Jiřím Svobodou a stáhl se z veřejného života do soukromí.

Mluvit v dalších letech s Ladislavem Adamcem nebylo pro novináře možné. Na prázdno vyšly i žádosti historiků přesvědčit ho ke spolupráci na projektech mapujících listopadové události. Ředitel Centra orální historie Miroslav Vaněk soudil: "Dost možná byl i zahořklý. Počítal s tím, že jeho politická kariéra bude pokračovat. Ale historickou šanci stát se premiérem polistopadové vlády propásl. Odvrátili se od něj i jeho bývalí soudruzi. Pro ně byl tím, kdo podal ruku disentu".
 
V roce 1996 se Adamec pokusil do politiky opět vrátit, když v ostravském volebním obvodě kandidoval na senátorský post. Nepostoupil však ani do druhého kola a to znamenalo konec jeho politických snah. 

Po Adamově smrti se o něm vyjádřilo mnoho pamětníků listopadových událostí. Shodli se na tom, že měl významný podíl na hladkém průběhu převratu. Západní země ho vnímaly jako pokrokového člověka, představitele liberálnější frakce komunistické strany. 



Zdroj: ihned.cz