Mladý svět (MS) měl být původně časopisem pro mladé svazáky, brzy se ale stal nejoblíbenějším časopisem široké veřejnosti. Na rozdíl od ostatních tiskovin v něm dostávaly prostor i některé kritické názory, alternativní kultura, ekologická témata či otevřené reportáže z často tabuizovaných míst či událostí.

„Už si čet´ Mladý svět?“

První číslo časopisu spatřilo světlo světa 5. ledna 1959. Vydával jej Československý a posléze Socialistický svaz mládeže a dohlížel na něj ÚV KSČ. Do konce 60. let museli redaktoři permanentně bojovat o své vydobyté svobody. Vzhledem k tomu, že jej vydávala mládežnická odnož komunistické strany, bylo mu později mnohé promíjeno a mohl si dovolit více než jiná média.

Mladý svět patřil mezi časopisy s masovým půlmiliónovým nákladem. Jeho popularita však byla mnohem vyšší a časopisů by se prodalo i více, ale náklad časopisu se neřídil poptávkou, nýbrž množstvím papíru, kterým tehdejší Československo disponovalo. Mladý svět se proto často stával součástí směnného obchodu a mít předplatné časopisu se brzy stalo otázkou prestiže – kdo si dokázal sehnat předplatné, vybočoval z řady a zároveň určitým způsobem dokazoval, že se umí orientovat v „systému“.

Časopisem za celou dobu jeho existence prošla celá řada uznávaných osobností a novinářů, kteří se nemalou měrou zasloužili o jeho oblibu. K jeho autorům patřili například Rudolf Křesťan, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Jiří Černý, Eda Kriseová, Radek John, Roman Lipčík či Michal Horáček. Jako externisté s ním spolupracovali mimo jiné Josef Klíma, Kája Saudek, Vladimír Jiránek a Vladimír Renčín.

Vznik legendy

Na konci 50. let neměli mladí žádné „své“ periodikum. Nevýrazné funkcionářské časopisy nikdo nečetl. Bylo třeba vymyslet populárnější, který by přilákal mladé lidi.

S novým návrhem přišel Josef Holler, budoucí první šéfredaktor, který svazákům předložil následující charakteristiku: „Kulturně-politický a zábavný časopis pro mládež od 14 do 23 let, který bude všemi přístupnými novinářskými formami napomáhat ve výchově mládeže k socialismu a ke komunismu, bude působit na její morální profil, který bude uspokojovat i všestranné zájmy mládeže po dobré zábavě, po vědění, po romantice, po zajímavostech. Časopis musí být tedy mladý nejen svou grafickou úpravou, ale i obsahem.“

Návrhů na název nového časopisu padlo původně několik, vybíralo se mezi názvy Ráno, Hej rup! Mládí, Sputnik a MY 59. Nakonec vyhrál Mladý svět - název měl do jisté míry tradici, neboť vycházel už ve 30. a 40. letech jako týdenní noviny pro mládež.

První číslo MS vyšlo 5. ledna 1959, mělo šestnáct stran a stálo 1 Kčs.

Prvními pracovníky Mladého světa se stali Holler jako šéfredaktor, Jan Kloboučník jako jeho zástupce a Ljuba Horáková. Pro kulturu byl vybrán Arnošt Lustig a pro sport Jiří Tunkl. Vysokou fotografickou úroveň založil Leoš Nebor, vrchním kreslířem se stal Miroslav Liďák. Grafickou podobu dal časopisu Jaroslav Weigel, který se později stal výhradním grafikem Divadla Járy Cimrmana.

Zlatá šedesátá

Proklamované zaměření časopisu brzy kontrastovalo se směrem, který nabíral. To se nelíbilo svazákům z ÚV ČSM, kteří časopisu hned po prvních číslech vyčítali, že nepropaguje myšlenky marxismu-leninismu. Redakce se ocitla pod drobnohledem cenzurního úřadu a začaly personální změny. Muselo odejít mnoho redaktorů. Ti, kteří zůstali, se snažili balancovat mezi očekáváním ÚV ČSM a čtenářů.

V 60. letech směřoval MS stejně jako celé Československo ke svobodě. Do redakce nastoupila nová generace autorů, kteří se do značné míry distancovali od svých předchůdců a založili výrazně autorský typ článků - Rudolf Křesťan přinesl hravost, Eda Kriseová literární jazyk, Jan Dobiáš jazyk trampů, Jiří Černý jazyk muzikantů, Jiří Janoušek filmařské grify a Karel Hvížďala ironický pohled na politické dění.

Mladý svět té doby tiskl speciály pro cesty po Evropě, včetně té západní, články o Churchillovi, T. G. Masarykovi, o hippies v Praze, avantgardním Knížákovi a jeho umělecké akci v ulicích, trampský speciál, titulní stránku s Dubčekem v plavkách, ohlasy na Vaculíkovo provolání 2000 slov a jiná dříve nemyslitelná témata. Otevřena byla také dvacet let stará tabu - MS přinesl rozhovor se synem popraveného komunisty Rudolfa Slánského, diskutovalo se o smrti Jana Masaryka a politických procesech 50. let a dalších tématech.

V srpnu 1968 přijely tanky vojsk varšavské smlouvy a sovětští vojáci obsadili i redakci Mladého světa v Panské ulici. Mladý svět však vycházel dál - v průběhu okupačního týdne dokonce denně - celkem pět speciálních osmi stran.

Než došlo k dalším radikálním změnám uvnitř silné redakce uplynul rok. V průběhu září a října 1969 byli téměř všichni „odejiti". Jako šéfredaktor byl zaměstnán Dušan Macháček, z ceněných profesionálů zůstal pouze fejetonista Rudolf Křesťan a reportér Jiří Janoušek (později zeť Lubomíra Štrougala).

Normalizace v Mladém světě

Období normalizace bylo pro MS stejně jako pro celou společnost beznadějné. Každý redaktor zvažoval před publikací svého textu míru osobního rizika. Celou společnost prostupoval cynismus - kdo byl u soudruhů dobře zapsán, mohl si více dovolit. Šéfredaktorkou MS té doby byla obávaná výkonná soudružka Olga Čermáková, která si dávala záležet, aby se v časopisu neobjevovaly texty ani jména bývalých mladosvěťáků.

V 80. letech 20. století už se do určité míry ustupovalo od nekompromisních neostalinistických ideologických pozic a začaly se formovat výraznější novinářské osobnosti. Kritika a diskuse v oficiálním tisku se ovšem stále odehrává na tzv. 'konstruktivně socialistické platformě'.

Mladý svět začal přinášet investigativní reportáže a rozhovory, které odhalovaly některé dosud tabuizované aspekty československé skutečnosti. Zabýval se problémy, které trápily mladé lidi té doby např. nedostatkem bytů. Například v MS č. 2/1988 vyšel článek (i s fotografií) o manželské dvojici s dvěma dětmi, kteří nemají byt a jsou v Praze nuceni bydlet v dodávkovém autě. V článcích o pracovních poměrech v některých socialistických podnicích byly publikovány názory pracovníků typu: „Chtějí na nás kapitalistickou pracovní morálku za komunistické peníze.“ Otisknutí takových informací bylo dříve a pro mnohá další média i v té době nemyslitelné.

Mladý svět se na konci 80. let zabýval také ekologickými tématy a problémy sužujícími socialistickou společnost jako byly drogy, vir H.I.V. a AIDS. Ostře byla kritizována i neústupnost československého rozhlasu a televize, které odmítaly vysílat rockovou hudbu a pokud s jejím vysíláním výjimečně souhlasily, kladly si absurdní podmínky např. změnu původního textu.

Mezi nejvýraznější osobnosti redaktorů Mladého světa v té době patřili Radek John, Rudolf Křesťan, Roman Lipčík, Michal Horáček, Anastázie Kudrnová, Josef Chuchma  a jiní. Zformovaly se zde také osobnosti fotografické scény jako Miroslav Zajíc,Vojtěch Písařík, Jan Šilpoch, Karel Cudlín nebo Jan Šibík. Graficky nabíral časopis na svébytnosti pod vedením Vladimíra Nagaje.

Po listopadu 1989

Po revoluci v roce 1989 čekal Mladý svět obdobný osud jako mnoho jiných, v době totality monopolních, subjektů. Časopis přecenil své výlučné postavení a nedokázal se tak rychle přizpůsobit svobodnému mediálnímu trhu. S četnými změnami majitelů také klesala jeho úroveň. Náklad časopisu postupně klesal. V květnu 2005 byl Mladý svět sloučen s časopisem Instinkt.