Když jsem v roce 1970 po dvou letech nevolnictví (= vojenská základní služba - nejčestnější vlastenecká povinnost) přijel do Prahy a před svým prastrýcem (dlouhodobě usazená moravská náplava v Praze) jsem se po dojmem z umělecky upravené fasády Národního musea nehezky vyjádřil na adresu přivandrovalých primitivů, dostalo se mi poučení že našimi opravdovými nepřáteli nejsou rusáci, ale Němci. Nějak jsem ho nepochopil a dodnes tomu nerozumím. Ale Němci uhradili válečné náhrady a odškodnění. A co rusáci? Vykradený uran, škody způsobené sovětskými poradci, čtyřiačtyřicetiletou okupací (která v roce 1968 přešla jen z formy skryté v otevřenou), odškodnění všem odvlečeným (pan Bystrov by to mohl upřesnit), pozůstalým po všech zabitých a zmrzačených. Pokud k tomu nedojde (a zcela jistě nedojde) musí všichni svobodomyslní lidé považovat rusáky za hnusáky, okupanty a nepřátele.