Návrh poslanců Jaroslava Plachého a Antonína Sedi na vydání zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví města Uherského Hradiště
/sněmovní tisk 981/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 981/1. Nyní prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Jaroslav Plachý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jaroslav Plachý:

Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych nejprve odůvodnil, proč vlastně předkládáme tento poslanecký návrh zákona. Bývalá věznice v Uherském Hradišti je kulturní památka mimořádného pietního významu, jak vám později doložím. Stát se stal vlastníkem této kulturní památky v roce 1994. Vlastní ji tedy více než 15 let. Za těchto 15 let péče - v uvozovkách - státu o tuto kulturní památku tato památka trvale chátrá. Dá se dokonce hovořit o devastaci celého objektu. Je to poslední kulturní památka na území města, o kterou 20 let po revoluci není pečováno. Proto od roku 2006 probíhala jednání mezi městem Uherské Hradiště a Ministerstvem spravedlnosti o převodu této kulturní památky zpět na město. Bohužel tato jednání byla neúspěšná, jejich výsledkem nebylo nikdy nic. Nic se nepodařilo. Příčinou byl požadavek ani ne Ministerstva spravedlnosti, spíše Ministerstva financí, aby zpětný převod na město byl úplatný.

Zákon o majetku České republiky ukládá státu, aby v případě úplatného převodu prodal tento majetek za cenu v místě a čase obvyklou. Ta u tohoto majetku činí částku zhruba 32 milionů. Jenže město Uherské Hradiště v roce 1994 prodalo věznici Ministerstvu spravedlnosti za částku poloviční, za částku zhruba 16 milionů. Z tohoto důvodu je pro zastupitelstvo města velmi obtížně zdůvodnitelné a také bych řekl přímo nemožné pořídit tento majetek zpět za částku, která je zhruba dvojnásobná. Proto jsme hledali různé způsoby podle zákona o majetku státu, například bezúplatný převod z důvodu veřejného zájmu. Bohužel bezúplatný převod z důvodu veřejného zájmu se nikdy nechtělo ani nepodařilo ze strany státu prosadit. Proto došlo k tomu, že stát nakonec začal hledat jednu z těch tří možných cest, které tady zmínila paní ministryně spravedlnosti v interpelaci, kdy jsem se jí tázal, jaký bude další osud této kulturní památky. Je to cesta veřejné dražby. Pro nás, kteří víme, co je bývalá věznice v Uherském Hradišti, je cesta dražby tohoto majetku, tedy cesta směřující k ryze komerčnímu využití tohoto majetku, naprosto nepřijatelná. Doložím později proč.

Z tohoto důvodu, protože hrozila časová prodleva, jsme se rozhodli gordický uzel neúspěšných jednání města a státu rozetnout mečem tohoto zákona. Upozorňuji vás, že pro město to nebude žádná výhodná transakce. Majetek je opravdu zdevastován, je vnitřně zadlužen částkou odhadovanou zhruba na úrovni 500 mil. korun. Nicméně záměry města jsou zhruba následující. Pokud se podaří převod, použijeme v maximální možné míře evropských zdrojů, protože se naštěstí nacházíme pořád ještě uprostřed plánovacího období 2007 až 2013, a podobně jako jsme kdysi u převodu kasáren získali částku zhruba 200 miliónů z evropských zdrojů, předpokládáme, že ta největší částka potřebná na rekonstrukci tohoto objektu bude opět z evropských zdrojů. Bohužel, když marně uplyne plánovací období 2007 až 2013, dojde k tomu, že nebudou žádné prostředky.

Rád bych vás přesvědčil o tom, že město Uherské Hradiště opravdu ví, co s tímto majetkem bude dělat. Mám tady návrh koncepce muzea totality v Uherském Hradišti, se kterým bych vás rád seznámil.

Město Uherské Hradiště má rámcovou představu o využití objektu bývalé věznice. V části nejvíce autentické předpokládá vytvoření expozice, která by připomněla pohnutou historii celého justičního areálu s důrazem na období totalitních režimů během druhé světové války a padesátých let 20. století. Muzeum totality v Uherském Hradišti, což je pouze pracovní název, by mělo být umístěno v části prostor bývalé věznice, objekt veden v ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 8591. Zde jsou dochovány původní vězeňské cely, jejich interiéry jsou expozičním prostředím, které silně osloví každého návštěvníka. Objekt věznice je rozsáhlý. Proto pro muzeum totality by měla být využita pouze část, jedno podlaží, v němž jsou cely a vězeňská kaple.

Historie budovy věznice v Uherském Hradišti

V plánované expozici budou zachyceny příběhy politických vězňů především z období druhé světové války a komunistického režimu během 50. let 20. století. Úvodem bude také připomenut stavebně historický vývoj celého justičního areálu, rovněž i období monarchie a období meziválečné.

Dále mi dovolte, abych vás seznámil s expozičním vyjádřením. Doporučujeme nejvíce autentické interiéry cel ošetřit pouze drobnými stavebními úpravami, ponechat je v syrovém stavu s vlastní výpovědní hodnotou a příběhem, pouze se pokusit některé z nich doplnit o repliky původního mobiliáře - kavalce, jednotlivé kusy nábytku, stoly, police, židle. Několik cel doplnit dobovými písemnými a fotografickými dokumenty vztahujícími se k osobám konkrétních vězňů z obou období. Jedna, případně dvě cely by měly být upraveny do podoby prostor, v nichž se odbývaly výslechy a mučení. Interiér kaple ošetřit pouze drobnými stavebními úpravami, doplnit replikami původního mobiliáře dle dobových fotografií. Do kaple situovat vlastní expozici vystihující obě období. Vyjadřovacími prostředky expozice budou dobové písemné materiály, dobové fotografie, dobové předměty, audio a videoprojekce.

Co se týče provozních záležitostí, přípravu, realizaci a následné provozování stálé expozice lze řešit několika způsoby. Za možné varianty považujeme:
Za prvé, zřizovatelem a provozovatelem muzea bude vlastník objektu, tedy město Uherské Hradiště či jím zřizovaná příspěvková organizace, přičemž je možno v dílčích úkonech dodavatelsky spolupracovat se specializovaným Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, příspěvkovou organizací Zlínského kraje. Zřízení a provoz muzea bude finančně zajišťován z rozpočtu města Uherské Hradiště.

Druhá varianta. Zřizovatelem muzea bude vlastník objektu, tedy město Uherské Hradiště, přičemž správcem a provozovatelem bude smluvně Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace Zlínského kraje. Zřízení a provoz muzea bude finančně zajišťován opět z rozpočtu města Uherské Hradiště.

Třetí varianta. Zřizovatelem muzea bude Zlínský kraj, přičemž správcem a provozovatelem bude Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Zřízení a provoz muzea bude finančně zajišťován z rozpočtu Zlínského kraje včetně nutných mzdových prostředků.

Tolik návrh koncepce muzea totality v Uherském Hradišti, který zpracoval Ing. arch. Aleš Holý, odbor architektury plánování rozvoje města Uherské Hradiště, a paní doktorka Blanka Rašticová, historička, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.

Dámy a pánové, dále mi dovolte, abych zdůraznil význam, pietní význam bývalé věznice v Uherském Hradišti. Přemýšlel jsem, jaký dokument použiji k tomu, abych vás přesvědčil, že toto místo je opravdu mimořádné. Našel jsem opis dopisu, který zaslal senátní předseda Státního soudu v Brně dr. Horňanský k rukám pana odborového přednosty dr. Vošahlíka na Ministerstvo spravedlnosti v Praze dne 14. března 1949. Text dopisu čtěte ZDE

Dámy a pánové, není časový prostor, abych zprávu přečetl celou. Kdybych ji ale přečetl celou, určitě byste mi dali za pravdu, že toto místo si mimořádnou pietní úctu zasluhuje. Mimochodem, všichni vyšetřovatelé - ani jeden z nich nebyl potrestán. Jsem přesvědčen, že je naší povinností, povinností demokracie, když už jsme nedokázali v demokracii napravit křivdy, které se zde spáchaly, alespoň je trvale připomínat právě v tom navrhovaném muzeu totality.

Dámy a pánové, ještě mi dovolte, abych připomenul, že tato iniciativa není iniciativou dvou poslanců, členů zastupitelstva města Uherské Hradiště. Tuto iniciativu podpořilo zastupitelstvo města Uherské Hradiště, pouze komunističtí poslanci se zdrželi. Obdobným způsobem postupovalo zastupitelstvo Zlínského kraje, kde opět komunističtí poslanci, zastupitelé, pardon, se zdrželi. Jsem přesvědčen, že komunisté právě při těchto hlasováních promeškali dobrou příležitost oddělit se od svých předchůdců, distancovat se od zločinů spáchaných v 50. letech.

Dále mi dovolte, abych vás upozornil na to, že mám také dopis od předsedkyně Konfederace politických vězňů paní Naděždy Kavalírové, která píše: "Velmi vítám iniciativu vaši a pana poslance Ing. Antonína Sedi a sdělím ji na nejbližším zasedání předsednictva Konfederace politických vězňů České republiky, abychom prodiskutovali postup dalších jednání, která budou zcela nezbytná, a samozřejmě také projednali způsob spolupráci s vámi, navrhovateli. Jménem Konfederace politických vězňů ČR přijměte můj dík." 

Text petice a možnost podpisu

Nyní mně dovolte, abych krátce reagoval na stanovisko vlády. Vláda nám vytýká nesystémový přístup. Nicméně vláda sama ve svém vyjádření upozorňuje na ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., který stanoví, že bezúplatně lze věc, která je v majetku státu, převést pouze ve veřejném zájmu, anebo je-li bezúplatný převod hospodárnější než jiný způsob naložení s věcí, nebo stanoví-li tak zvláštní předpis.

Dámy a pánové, z uvedeného je zřejmé, že vláda vybudování muzea připomínajícího utrpení nevinných politických vězňů, nevinných popravených politických vězňů, nepovažuje za důvod veřejného zájmu. Na rozdíl od této vlády (otáčí se k vládním lavicím), která tady, pravda, bohužel nesedí, já vybudování tohoto muzea za veřejný zájem považuji. A protože se nepodařilo prosadit bezúplatný převod z důvodu veřejného zájmu, proto využívám naprosto systémově třetí možnost, která je zde uvedena, a předkládáme vám k posouzení zvláštní právní předpis.
Dámy a pánové, vám všem, kteří ve vzniku muzea totalitních režimů vidíte veřejný zájem, vám všem, kterým krev 29 nevinných obětí komunismu a nezměrné utrpení stovek politických vězňů není lhostejné, vám všem, kteří proto podpoříte návrh zákona, ze srdce děkuji. (Potlesk převážně poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby vystoupil zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Krupka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jaroslav Krupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, s ohledem na čas se pokusím být přece jenom o pár minut kratší ve svém projevu než můj předřečník.
Dostali jsme se do poněkud choulostivé situace. Pokud jste alespoň někteří z nás poslouchali mého předřečníka, možná se ztotožníte s jeho důvody, které se velice často odvolávají na morálku a lidskost. Na druhé straně tady máme zákon, který se ve své podobě výrazným způsobem odchyluje od způsobu převádění majetku ze státu na obce, a v tomto smyslu se tady vyjádřila i vláda.

Samozřejmě máme možnost tím pádem velice jednoduchého řešení - tento zákon v této podobě takto odmítnout. Nicméně ve smyslu poměrně delšího zdůvodnění, a znovu se tedy odvolávám na určité morální důvody, by stálo za zvážení, jestli tomuto zákonu nedat jistý prostor na to, aby v dalším kroku byl dále projednáván. Další krok může být dvojí. Ve smyslu předloženého návrhu, pokud ho pan kolega předkladatel, příp. předkladatelé nezmění, návrh je podán podle § 90 odst. 2, čili ve zkráceném režimu jednání, čili bychom museli hlasovat o tom, zdali bude propuštěn do dalšího čtení, resp. aby byl schválen hned při tomto jednání. Anebo je druhá možnost. V případě, že by byla stažena varianta zkráceného znění, nechat proces projít standardním způsobem s tím, že samozřejmě by předkladatel měl právo navrhnout zkrácení lhůty, a tím se pokusit možná ještě v tomto volebním období zajistit průchodnost tohoto zákona.

Čili v tomto smyslu je i mé vyjádření a spíš nevím teď, jestli nedojde k nějakému posunu ze strany předkladatele, a proto bych možná požádal, jestli ještě z jeho strany nebude nějaké upřesnění. Potom bych dal i doporučení z hlediska přípravy na obecnou rozpravu a následného kroku z hlediska hlasování. Děkuji.

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, ale viděl jsem několik přihlášek: paní poslankyně Bohdalová, pan poslanec Plachý. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Vlasta Bohdalová:

Velice krátce. Za prvé. Jsem přesvědčena o tom, že město Uherské Hradiště velice dobře zvážilo a ví, co dělá, že má na rekonstrukci kasáren a bude mít i na provozování, protože si myslím, že takový pomník je velice důležitý. Ale za druhé, jsem velice přesvědčena, že všichni ti lidé, kteří tam tak nelidsky trpěli, jak nám tady recitoval pan poslanec Plachý, by byli hluboce uraženi z toho, že takto na veřejnosti se natvrdo hovoří o jejich utrpení. Všichni dobře víme, kdo jsme v rodinách tyto lidi měli, co si prožili. A recitovat to tady na veřejnosti, je, myslím si, nemorální! (Potlesk poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Plachý, připraví se paní poslankyně Mazuchová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jaroslav Plachý:

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se paní poslankyni, ale já bych nepoužil tvrzení proti tvrzení, tedy výpovědi jednotlivých politických vězňů, které se dají relativizovat. Použil jsem to, co oficiálně visí na internetu, je tedy zveřejněné. Nejsem to já, kdo to zveřejnil, je to zpráva, kterou si můžete vyhledat v Googlu, je to na internetu.
A jinak po poradě nás dvou navrhovatelů jsme se rozhodli, že stahujeme návrh na projednání podle § 90 odst. 2. Současně navrhujeme zkrácení lhůty na projednání na 20 dnů. Děkujeme.

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Mazuchová.

Poslankyně Lenka Mazuchová:

Děkuji za slovo. Pane poslanče z ODS, prostřednictvím pana předsedajícího, styďte se za to, co jste tady předvedl! Přesně to, co řekla kolegyně Bohdalová - myslím si, že jste opravdu zneužil utrpení, co tam ti lidé prožili, a přesně to svědčí o stylu, co tady od úterka provádí Občanská demokratická strana! Styďte se! A pokud byste chtěl opravdu upřímně seznámit lidi s tím, co tam lidé prožívali, měl byste třeba organizovat seminář nebo nějakou besedu! Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Plachý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jaroslav Plachý:

Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já myslím, že co se týče bývalé věznice v Uherském Hradišti, že by měli stydět jiní. Ne my! Ti, kteří tam páchali zločiny! Děkuji.

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Děkuji, pane poslanče. Táži se, jestli někdo další chce vystoupit v obecné rozpravě. Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu. Závěrečná slova. Pan navrhovatel, pan zpravodaj. Nechtějí... Chce pan navrhovatel? Prosím, pan poslanec Plachý. ***

(17.30 hodin)

Poslanec Jaroslav Plachý:

Vzhledem k tomu, že jsme se vzdali paragrafu 90 odst. 2, pak navrhuji, aby tento zákon byl projednán ve výboru petičním. Děkuji.

Předseda PSP Miloslav Vlček:

Pane poslanče, ještě vás poprosím, vy jste navrhl zkrátit lhůtu, já jsem si to nestačil poznamenat. Na 20 dnů? Dobře. To bylo závěrečné slovo předkladatele.
Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům, protože v rozpravě nezazněl návrh na zamítnutí ani na vrácení. Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání, protože předkladatelé stáhli návrh, aby tento zákon byl projednán podle § 90 odst. 2.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 232 z přihlášených 149 poslankyň a poslanců pro návrh 135, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Nyní budeme hlasovat o dalším návrhu - přikázat k projednání výboru petičnímu.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 233 z přihlášených 149 poslankyň a poslanců pro návrh 115, proti 9. Konstatuji, že jsme tento návrh přikázali taktéž výboru petičnímu.

Dále budeme hlasovat o zkrácení lhůty k projednání na 20 dnů.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 234 z přihlášených 148 poslankyň a poslanců pro návrh 70, proti 49. Tento návrh nebyl schválen.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a výboru petičnímu. Končím prvé čtení sněmovního tisku 981.