Česko-slovenská otázka

Před čtyřiceti lety Antonín Novotný, který příliš nevnímal citlivost česko-slovenské otázky, udělal velký malér v Matici slovenské. Československý prezident patřil k funkcionářům komunistického režimu, kteří tuto otázku jako problém příliš nereflektovali. V období stalinismu byla slovenská otázka degradována na hospodářský a ekonomický vzestup, který vyřeší zároveň otázku národního uvědomění a rovnoprávnosti obou národů. Bylo to přesně podle Stalinových pouček o národnostní otázce.

Pro Antonína Novotného byl slovenský problém hlavně v otázce řízení společnosti. Ve chvíli, kdy byla schválena ústava v roce 1960 a Československo se považovalo za socialistickou zemi, šlo v podstatě o centralistické řízení takzvaného demokratického centralismu. Antonín Novotný a jeho pragocentrický aparát velice silně zastával tuto teorii, ve které pro slovenské národní orgány a vůbec sebeuplatnění slovenského národa jak politicky tak kulturně nebylo žádné místo. 

Prezident Novotný v Martině

Antonín Novotný se v Martině dopustil několika velkých faux pas. Z nichž největší bylo, že velice ostře urazil Matici slovenskou. Na několika svých veřejných vystoupeních se nepřímo dotkl i národního cítění Slováků. Od představitelů Matice odmítl převzít dary, obvinil je z podpory separatismu. Dar (kožich krojového typu) zakázal převzít i své manželce se slovy: "Božka nic neber." Pak odjel do Prahy.

Vzpomínka Vasil Biľaka na oslavu Matice slovenské v Martině

Na prezidentovo chování si ve svých pamětech stěžoval jeho stranický kolega a tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak, který se oslav také účastnil.

Historikové ale upozorňují, že prameny typu osobně psaných pamětí ještě ke všemu takových osobností, jako je Vasil Biľak, je vždy třeba brát s určitou rezervou. Vasil Biľak patřil v té době k odpůrcům Antonína Novotného, a tak otevřené protislovenské chování prvního muže KSČ a prezidenta republiky popudilo i takové dogmatiky, jakým byl i on sám.

"Snad největší skandál vypukl v srpnu 1967 v době návštěvy Novotného v Martině. Kdosi ho přesvědčil, aby se zúčastnil oslav 100. výročí martinského gymnázia. Martin a martinské gymnázium sehrály v krutém období maďarizace významnou úlohu a staly se pro Slováky symbolem. Nechtěli jsme však Novotného dráždit. V tomto smyslu jsme připravovali oslavy. Mělo to mít jen krajský rámec. Nám na ÚV KSS u ÚV KSČ ani neoznámili, že první tajemník ÚV KSČ a prezident republiky se chce zúčastnit oslav. Když jsme se to dozvěděli, přemýšleli jsme, jak se zachovat. Ponechat to jen na úrovni kraje nebo to přece jen povýšit na úroveň Slovenska? Jako to bude delegace celostátní? Mysleli jsme, že se alespoň trochu vylepší vztahy, když tam Novotného přivítáme. Dubček se odmítl zúčastnit oslav, protože ho nikdo nepřizval, ale já, který jsem odpovídal za otázky ideologie, i když mne též nepřizvali, jsem si řekl, že mám právo a povinnost tam být, a tak jsem do Martina odjel.

Novotný si určil doprovod z Prahy. Nás do svého doprovodu nezařadil. Hned po příchodu vyvolával v Martině jeden skandál za druhým. Do programu bylo zahrnuto, že v podvečer oslav se boudou klást věnce na Hřbitově národních buditelů. Martinský hřbitov je pro Slováky něco jako pro Čechy Vyšehrad. Před hřbitovem i na hřbitově čekaly tisíce lidí. Čekali oficiální hosté a okresní delegace, které měly položit věnce na hrob buditelů. Těsně před zahájením ceremoniálu Novotný vzkázal, že se kladení věnců nezúčastní, protože navštíví jednotné zemědělské družstvo. Nikdo z nás, a hlavně prostí lidé, kteří chtěli přivítat prezidenta, to neuměli pochopit. Ono se to vůbec nedalo pochopit. Vyvolalo to novou urážku a zlou krev. Tím to však neskončilo.

Nocovat se mělo v rekreačním středisku Martinských strojíren v Gaderské dolině. Pamatuji se, že krajská správa Bezpečnosti z Brna hlásila zachycený signál, že se na prezidenta připravuje atentát. Jsem přesvědčený, že si tyto báchorky kdosi vymýšlel a Novotného vědomě zastrašoval. Správce střediska a jeho žena pod záminkou lékařské prohlídky, zda nejsou bacilonosiči, museli ze střediska odejít a nesměli se vrátit, dokud tam bude Novotný. Ani to nestačilo. Z ničeho nic před půlnocí Novotný oznámil, že tam spát nebude a že pojede přenocovat do Rajeckých Teplic. Nikdo s tím nepočítal. Byli jsme tak rozzlobeni, že jsme se 'ztratili' a do Rajeckých Teplic ho doprovázel jen krajský tajemník a předseda ONV.

Jelo se přes Motešice, rodiště Jána Kollára. Tam dlouho do noci čekala celá obec. Byli přesvědčeni, že se Novotný zastaví, položí kytici (kterou sami připravili) k pomníku Jána Kollára a obec bude mít možnost pozdravit prezidenta republiky. Jaké bylo zklamání, když auto s Novotným přefrčelo přes Motešice a prezident bez zastavení projel, nezamával ani pionýrům. Lidé tam čekali i po půlnoci.

V Rajeckých Teplicích ho nikdo nečekal, protože se nesmělo nikomu hlásit, že tam chce přenocovat. Všechno se dělo tajně. Ráno se vrátil do Martina a znova bylo zle. Vytýkal nám, proč ho tam nikdo nevítal. Atmosféra napětí byla na bodu varu. Funkcionáři se mu začali vyhýbat, kdo nemusel, ani se k Novotnému nepřibližoval: Šlo se položit věnce k památníku sovětských hrdinů. Naštěstí to neodmítl. Na hřbitovně byl přítomen dělnický pěvecký sbor z Vrútek, v němž byly ještě staré soudružky, které si vzpomínaly na spolupráci s Klementem Gottwaldem. Jedna stará žena chytila Novotného za ruku, přivítala se s ním a jako prostá vesnická žena, z úcty k prezidentovi, mu políbila ruku. On úplně vystrašený ruku vytrhl a křičel, co to jsou za způsoby, že si to nepřeje.

Kladení věnců, které u nás bývá velmi důstojné, se změnilo v neorganizovaný chaos. Zprávě, že má být na něho spáchaný atentát, určitě uvěřil, protože při kladení věnce se nesměl uplatnit starý rituál, že jednotlivé delegace za zvuků Pochodu padlých revolucionářů položí věnce. Novotný přizval představitele složek krajského výboru, okresního výboru, místního výboru, prostě bylo nás minimálně sto lidí v jednom houfu, jako stádo, a Novotný uprostřed. Nebylo ho vůbec vidět, uvěřil a měl strach, že mu někdo chce ublížit, dokonce ho zabít.

Po návratu ze hřbitova se navštívilo sídlo Matice slovenské. Před budovou byly tisíce lidí. Jeho i soudružku Novotnou s velkou úctou přivítalo vedení Matice slovenské. Jako dar měli pro soudruha Novotného připraveny Stanovy Matice slovenské vytištěné v ruštině a rukopis Chalúpkovy básně Mor ho! Na stole byla připravena kniha, do které se zapisovaly nejvzácnější návštěvy. Uctivě požádali, aby soudruh Novotný něco napsal. Bylo nalito víno na přípitek a slovenské výšivky pro soudružku Novotnou. A.Novotný vstoupil do ředitelovy kanceláře, kde se mělo konat symbolické setkání, jako cestující do nádražní čekárny. Rozhlédl se, jako by hledal nějakého známého a hned na úvod vynadal řediteli Matice slovenské soudruhu Paškovi, že členové Matice slovenské jsou nacionalisté, protože se zajímají o zahraniční krajany atd. Kancelář ředitele byla malá místnost. Vešlo se nás tam jen pár. Mezi dveřmi stál Griša Spurný, kterého Novotný do Martina zavolal. Novotný povídá: 'Všechno o vás vím, všechno, a támhle Spurný má plnou aktovku dokumentů'. Soudruzi z Martina byli tak překvapeni úvodem návštěvy, že se nezmohli na slovo. Po určité chvíli požádali soudruha Novotného, aby nechali diskusi na jindy, že ho prosí, aby se podepsal do knihy a přijal nabízené dárky. Soudruh Novotný velmi hrubým urážlivým způsobem odstrčil knihu, otočil se a odcházel pryč. Ničeho se nedotkl, s nikým dále nechtěl hovořit. Mezi dveřmi se otočil ke mně a vykřikl: 'To všechno si ještě prošetříme, za všechno se ještě budete odpovídat.' Já jsem mu rychle odpověděl: 'Soudruhu Novotný, situace je trošku jiná, než ty to chápeš a tvůj postup není správný.'

Chvíli postál a potom doslova vyletěl ze dveří. Vyšel před budovu, kde čekaly tisíce lidí, kteří ho s láskou vítali jako hlavu státu, jako tajemníka strany a čekali, že jim aspoň rukou zamává. On se však tvářil, jako by mu právě tento lid ublížil a ani se neusmál, lidi nevnímal. Kráčeli jsme živým špalírem do budovy gymnázia. Lidé stáli na chodníku, mávali, usmívali se, ještě štěstí, že nic nevěděli o tom, co se odehrálo v budově Matice slovenské. Po dobu tohoto pochodu Novotný vzkázal, abych k němu přišel. Co do funkce jsem měl být vedle něho, ale po skandálu v Matici jsem kráčel asi o deset řad vzadu. Když jsme se k němu přiblížil, hned mi oznámil, že tento případ dá do předsednictva ÚV KSČ na posouzení a že všichni se budeme odpovídat. Byl jsem tak rozčilený, že jsem vůbec nemyslel na důsledky a vztekle jsem mu řekl, že jsem pro, aby to předsednictvo posoudilo, alespoň se dozví, jak se on v Matici slovenské a mezi lidmi v Martině zachoval. 'Tak jak se tady chováš, soudruhu Novotný," řekl jsem, 'to není důstojné prvního tajemníka Komunistické strany Československa, ani prezidenta Československé socialistické republiky.' Vůbec jsem nepřemýšlel, co bude dál. Znechuceně jsem se oddělil a víc jsem se k němu ani nepřiblížil. V budově gymnázia byla výstava a v místním hotelu slavnostní oběd. Na obědě polovina pozvaných hostí nepřišla. Nikdo nepronesl přípitek. Snědla se polévka a myslím ještě předkrm a kdo mohl, tak se vytratil. Novotný, když viděl, jaké je situace, vstal, myslím, že jen vedoucímu tajemníkovi KV KSS soudruhu Cvikovi podal ruku, sedl do auta a odjel. Tak se oslavilo století martinského gymnázia."