Vláda vydala usnesení o zařazení 65 000 zaměstnanců státní správy do výroby už 14. prosince 1948. Výsledek byl však hubený. Narazil na odpor ministerstev i na nezájem podniků o lidi nekvalifikované v oboru a většinou pokročilého věku. Do výroby tehdy přešla pouze necelá třetina plánovaného počtu.

V roce 1951 v souvislosti se zvýšením hospodářských úkolů motivovaných vojenskými plány SSSR požadoval průmysl desetitisíce nových pracovních sil. Proto byla vyhlášena tzv. "akce 77 tisíc", v rámci které mělo být 77 500 úředníků přesunuto do výrobního procesu. Tato akce byla mnohem úspěšnější než pokusy zmíněné v předchozím odstavci. Ti, kteří neodešli dobrovolně byli propuštěni a zařazeni do továren. Touto akcí nesledovali komunisté jen zajištění nových pracovních sil ve zbrojní výrobě, ale ve skutečnosti se jednalo o politické čistky. Existovala řada případů, kdy byli jednotlivci prohlášeni za politicky nespolehlivé a ihned propuštěni.

Výměnu úředníků za politicky spolehlivé prováděli komunisté těmito způsoby:

- reorganizací úřadů

Ta začala již 1. ledna 1949 zřízením krajských národních výborů a pokračovala vznikem, reorganizací nebo zrušením různých ministerstev a dalších státních úřadů.

- zrušením tzv. definitivy

Státnímu zaměstnanci zajišťovala trvalý pracovní poměr a ochranu před propuštěním z politických důvodů.

- nástupem nových "odborníků"

Podle nově zavedených pravidel se při obsazování funkcí nemuselo přihlížet k dosaženému vzdělání. Znamenalo to, že jakoukoli funkci, vyjma lékařů, mohl dělat kdokoli aniž by měl k tomu přiměřené vzdělání. Po absolvování několikatýdenního politického kursu mohl nastoupit "třídně uvědomělý" dělník (tzv. "dělnický kádr") na kteroukoli řídící funkci. Za tímto účelem vznikaly ve všech institucích kádrové a školní odbory, oddělení a referáty, které vybíraly a školily dělnické kádry. Dle neoficiálních údajů muselo odejít ze státní služby (a přejít do výroby) 51 215 úředníků.