Byl český antikomunista a disident; poslední politický vězeň komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení v důsledku nelidského zacházení a zanedbání lékařské péče.


Wonka právníkem chudých

Pocházel ze smíšeného manželství, jeho částečně německý původ mu působil obtíže, jež vzbudily jeho akutní citlivost k bezpráví. Snad kvůli zájmu o elektroniku nastoupil po základní škole do učení na automechanika, které ukončil maturitou.

V 70. letech se Wonka třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu, vždy byl ale kvůli nevyhovujícímu posudku ze zaměstnání odmítnut. Studoval proto práva laicky a díky jejich znalosti se brzy stal "právníkem chudých" - pomocníkem prostým občanům osamoceným proti státní mašinérii. Kromě toho otevřeně kritizoval porušování zákonnosti státními orgány i nomenklaturou. Za tuto aktivitu byl postihován on osobně i členové jeho rodiny. To samozřejmě upoutalo pozornost VONS, Amnesty International a dalších organizací. Během krátké doby bylo proti němu zahájeno osm jednání, nakonec je samy orgány zastavily.


Wonka kritikem socialismu

Dne 22. dubna 1982 byl Wonka zatčen, ale po pěti měsících propuštěn na zákrok Generální prokuratury ČSR, neboť neexistovaly zákonné důvody vazby. Dne 19. ledna 1984 byl ale znovu zatčen na základě nepřímých a zfalšovaných důkazů (zaměstnavatel přišel s novým vykonstruovaným obviněním poté co viditelně zaujatý svědek odvolal u soudu výpověď) odsouzen okresním soudem v Náchodě za "rozkrádání socialistického majetku" k odnětí svobody na 14 měsíců, plný termín odsloužil ve vězení Plzeň-Bory. Protože byl odsouzen na dobu delší než 1 rok, dostal zároveň podle § 59 zákoníku práce výpověď ze zaměstnání.

Po propuštění z vězení Pavel Wonka dál prohloval své právní znalosti a mnohem intenzivněji se zabýval úpadkem státní spravedlnosti, který sám nazval „právním nihilismem“. Po zjištění, že Ústava teoreticky umožňuje kandidaturu do Federálního shromáždění, se rozhodl zúčastnit voleb jako nezávislý kandidát a ve svém volebním programu kritizoval současný stav společnosti.


Wonkův volební program
Wonka hodnotí současný stav jako období nepřiznávané společenské krize a rozkladu, konstatuje také alarmující úpadek právního systému. Právní nihilismus podle něj pramení z podceňování práva a přeceňování ideologické nadstavby. Tento negativní stav se ještě prohlubuje, když občané vidí jasně zřetelné „rozpory mezi slovy a skutky i mezi právním řádem a jeho praktickou aplikací.“ Centrum své poslanecké činnosti pak spatřuje zejména v oblasti ochrany společenského a hospodářského zřízení a v ochraně občanských práv občanů. Ve svém provolání směřovaném nejen k voličům, ale i k „širokým lidovým masám“ se pak detailněji zabývá i problematikou voleb v současné společnosti.

Poukazuje na skutečnost, že občané nemají prakticky žádný výběr mezi kandidáty a že nechodí k volbám svobodně, ale vedeni strachem z případné perzekuce. Kritizuje i skutečnost, že kandidáti Národní fronty na poslance nemají žádné individuální programy a závazky, ale skrývají se pod hromadný anonymní program. Vůči těmto kandidátům se jako nezávislý kandidát vymezuje a řadu rozdílů zde rozebírá. Nejde jen o rozdíly morální a kvalitativní, ale i o rozdíly v recepci obou typů kandidátů. Zatímco kandidáti Národní fronty mají rozsáhlou volební propagaci, nesmějí nezávislí kandidáti provádět vůbec žádnou agitaci; kandidáti Národní fronty jsou často voličům prakticky neznámí a často se koncentrují pouze na svůj region, kdežto na celostátní a mezinárodní otázky nemají vlastní názor. Uvažuje i o možnosti, že by nebyl jako kandidát uznán, potom by byly volby neplatné a nastalou situaci by musel řešit ústavní soud, který nicméně dosud není zřízen, ačkoliv byl již roku 1968 vyhlášen ústavním zákonem. 


Wonka odsouzeným a vězněným

Ústřední volební komise Wonku a jeho bratra zaregistrovat jako kandidáty samozřejmě odmítla a jejich volební program – společně s několika dalšími písemnostmi – sloužily jako podklad pro žalobu. Oba byli vzati do vazby, aniž by jim byla oznámena příčina jejich zadržení. Pavel byl dodatečně obviněn z trestných činů pobuřování, které bylo později překvalifikováno na podvracení republiky a útoku na veřejného činitele.

Pavel, který vyšetřovací vazbu využil k sepsání 93 tezí a mnoha dokumentů týkajících se věznění, byl v květnu roku 1987 odsouzen podle § 100 odst. 1a tr. zákona (pobuřování) k odnětí svobody na 21 měsíců a ke třem letům následného ochranného dohledu. Jiří byl odsouzen za pobuřování  ke 12 měsícům odnětí svobody, ale byl propuštěn, neboť si trest odpykal ve vyšetřovací vazbě. Proti rozsudku se oba odvolali, ale Nejvyšší soud rozsudek potvrdil. Nato se nejméně 60 občanů u nás i v zahraničí zúčastnilo protestní řetězové hladovky (od 13. 6. do 15. 8. 1987) za propuštění Pavla Wonky.

Pavel Wonka byl 13. srpna 1987 převezen do nápravně-výchovného ústavu (NVÚ) Minkovice-Liberec. Tam byl hned po příjezdu surově zbit. Patřičné lékařské ošetření mu bylo odmítnuto i přes příznaky otřesu mozku. Na protest proti tomu odmítl pracovat, což vedlo k dalším kázeňským trestům, násilnostem a nakonec k nové obžalobě z "maření výkonu úředního rozhodnutí". Kvůli rapidně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu byl na nátlak domácí i zahraniční veřejnosti převezen do vězeňské nemocnice v Praze Na Pankráci. Později si trest odpykával  také na Borech a na vězeňském oddělení v Bohnicích. V únoru roku 1988 byl ze zdravotních důvodů (mj. nemohl chodit) propuštěn z vězení.

V dubnu byl zatčen při opouštění vojenské správy v Trutnově, kde vyřizoval svou žádost o povolení k vystěhování do NSR. Následně byl uvězněn dle § 7 zák. č. 150/1965 Sb. (maření výkonu úředního rozhodnutí), kterého se měl dopustit odmítnutím ochranného dohledu, což byla pravda, protože Pavel Wonka rozsudek nikdy neuznal. I kdyby se však chtěl podřídit, jeho zdravotní stav mu bránil v dodržení nejpřísnějšího možného dohledu (hlášení na stejném oddělení policie každý den ve stejnou dobu). Jeho rodině byla tato skutečnost oznámena teprve 22. dubna spolu s tím, že je ve velmi špatném zdravotním stavu.

Mezinárodní Helsinská federace pro lidská práva (International Helsinki Human Rights Federation) zaslala československým úřadům dopis, ve kterém upozornila na jeho špatný zdravotní stav.

I přesto, že Wonka opakovaně žádal o odložení jednání, byl u okresního soudu v Trutnově dne 20. dubna odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně v II. nápravně výchovné skupině. K tomuto soudu byl dopraven na kolečkovém křesle a mluvit mohl pouze šeptem. Ihned se odvolal ke krajskému soudu v Hradci Králové. Okolo 18. hodiny v cele č. 138 v Hradci Králové za dosud nevyjasněných okolností zemřel ve věku 35 let. Jeho rodině to bylo oznámeno teprve o dva dny později.



Zdroj: Wonka.wz.cz