Stranické rehabilitace

Rehabilitací postižených členů komunistické strany se postupně zabývaly čtyři komise, kterým se dostalo označení Barákova (1955–1957), Kolderova (1962–1963), barnabitská (1963) a Pillerova (1968–1969, poté do 1971 v čele s Kempným). Tyto komise rehabilitovaly (občanskoprávně i společensky) částečné či úplné oběti vnitrostranických čistek („vnitřní nepřátele“ ve straně), vrátily jim členství v komunistické straně, vyplatily finanční odškodnění, někteří obdrželi řády a vyznamenání, například Osvald Závodský byl na jaře 1968 vyznamenán Řádem republiky in memoriam.

Výňatek ze Závěrečné zprávy Kolderovy komise

Přehodnocením a novým prověřením bylo ústředním výborem KSČ zjištěno:

Přešetřování případu Slánského aj. prokázalo, že tzv. protistátní spiklenecké centrum ve straně bylo od prvopočátku uměle vykonstruováno. Politickým chybám a protistranické činnosti, kterých se tito lidé dopustili, byl vtisknut kontrarevoluční charakter. Soudní rozsudky byly u mnohých nesprávné. Rovněž proces Švermová aj., Gustav Husák aj., jakož i další případy vyvozené z tzv. protistátního spikleneckého centra byly uměle vykonstruovány. Slánský, Šváb, Reicin i Taussigová však měli aktivní podíl na zavádění nezákonných metod v práci bezpečnosti, obranného zpravodajství v čs. armádě i justici. Za to však nebyli voláni k zodpovědnosti.

Bylo zjištěno, že nesprávná Stalinova poučka o neustále se zostřujícím třídním boji při výstavbě socialistické společnosti byla v praxi uplatňována i u nás a vedla k nesprávné orientaci na odhalování nepřátel především uvnitř strany.

Po roce 1948 - po vítězství nad reakcí - musela strana počítat s odporem zbytků třídních nepřátel a provádět opatření proti nim. Avšak toto úsilí, bohužel, se postupně přeměňovalo na boj především proti tzv. nepřátelům strany. Nejlépe o tom svědčí vytvoření a kádrové obsazení zvláštního oddělení v ministerstvu národní bezpečnosti s cílem bojovat proti nepřátelům ve straně. To vše ve svých důsledcích vedlo k vytváření ovzduší všeobecné nedůvěry, podezíravosti a strachu. Zároveň s tím se oslaboval boj proti skutečnému třídními nepříteli.

Mnozí pracovníci bezpečnosti v operativní práci, při zatýkání a ve vyšetřování hrubým způsobem porušovali socialistickou zákonnost. Nezákonné metody v bezpečnosti se začaly projevovat již v r. 1948, kdy v bezpečnosti pracovala řada starých policejních úředníků. Na politické procesy v letech 1949 - 1954 měly také vliv nesprávné metody beriovské bezpečnosti, a byly zanášeny do praxe bezpečnosti jednotlivými sovětskými poradci, kteří v té době v bezpečnosti pracovali. Zatýkání se provádělo bez průkazného materiálu.

Dosavadní šetření ukazuje, že v tomto období byly vůči straně organizovány provokace. Mnoho podezřelých okolností svědčí o tom, že i dopis Šlinga Voskovi, na základě kterého byl Šling zatčen a obviněn ze špionáže, byl s největší pravděpodobností uměle vykonstruován. Obdobně tomu bylo s dopisem tzv. Velkému metaři, ve kterém byl Slánský zván k útěku do kapitalistické ciziny. V šetření těchto provokací a okolností jejich vzniku se dále pokračuje.

Ve vyšetřování bylo používáno hrubého fyzického a psychického násilí a ve jménu strany vynucováno na zatčených doznání o činech, kterých se nikdy nedopustili.


Úplnou Závěrečnou zprávu Kolderovy komise naleznete ZDE