Zincenované soudní přelíčení

Hlavní přelíčení bylo neveřejné a konalo se 26., 27. a 28. ledna 1949. Divizní generál Heliodor Píka byl odsouzen za to, že "koncem roku 1940 v Istambulu, od roku 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře 1946 v Londýně a konečně v období 1945 - 1948 v Praze, vyzradil exponentům britské Imteligence Service skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky". Přizvaní soudní znalci, plukovník Zadina a štábní kapitán Kocián, potvrdili, že vyzrazené informace byly zvlášť důležité pro obranyschopnost Československa.

Rozsudek vojenského senátu Státního soudu zněl:

"Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem".

Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, rozsudek byl vykonán v časných ranních hodinách 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech. Generál Heliodor Píka byl spolužákem francouzského prezidenta de Gaulla, a když byl popraven, byl ve Francii vyhlášen jednodenní státní smutek.

Proč musel Píka zemřít?

Historici jsou dnes přesvědčení, že komunisté generála Heliodora Píku nepopravili za velezradu, ale proto, že měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě dokonale zmapované desítky sovětských koncentračních táborů a hlavně nelidské poměry, které v nich panovaly. Kruté zacházení, hlad, vyčerpání či choroby zahubily tisíce Čechoslováků, kteří před nacistickou okupací utekli v roce 1938 do Sovětského svazu.

"Píka vlastně nestál o mapování sovětských gulagů. Mapa o nich mu v rukou začala vznikat spontánně, s tím, jak přibývalo zoufalých dopisů vězněných Čechoslováků, aby je dostal z koncentráku," vysvětluje historik Zdeněk Vališ, jenž se zkoumáním okolností generálovy vraždy již léta zabývá. Píka si už za války stavěl nevědomky šibenici.

O hrůzách gulagů měl Píka stále detailnější informace a připomínal je už v době, kdy svět jen cosi málo tušil o osudu tisíců polských vojáků, které Sověti popravili v Katyni - a už téměř nic o gulagu.

Smyčka kolem generálova hrdla se tak začala stahovat už v době, kdy jako šéf československé vojenské mise podnikal všemožné kroky, aby Sověti propustili týrané Čechoslováky. Nebýt ovšem těchto vězňů, nikdy by nevznikla ani československá jednotka v SSSR. Fakt, že ji Píka u Sovětů prosadil, a to i přes počáteční umíněný odpor Gottwaldova komunistického vedení, generálovi po válce velmi přitížil.

Na komunisty, kteří československý zahraniční odboj dlouho sabotovali, toho věděl až příliš. Věděl také o pokořujícím černém obchodování s potravinami českého velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera. Ten u soudu svědčil proti němu.

Zdroj: Totalita.cz