U Číčova na Slovensku došlo k povodni s katastrofálními důsledky
17.06.
1965
Příčinou povodně byla protržená dunajská hráz u Číčova v okresu Komárno a dva dny předtím menší hráz v Patincích. Došlo ke katastrofálním povodním na jižním Slovensku, jež si vyžádaly evakuaci 54 000 obyvatel ze 46 obcí. Při likvidaci škod v celkové výši přes 3 mld. Kčs pomáhalo celé Československo. Povodeň urychlila práce na přípravách projektu vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros.
Rozsah katastrofy shrnul ministr zemědělství Jiří Burian
Letošní povodeň na Dunaji byla jak z hlediska příčin jejího vzniku, průběhu, tak i ve svých zhoubných následcích zcela mimořádná.
Na území Žitného ostrova vniklo přes 1 miliardu m3 vody. Ničivost letošní povodně byla způsobena především protržením dunajských hrází, a to 15. června u Patinců a zejména průtrží mezi obcemi Klúčovem a Číčovem, ke které došlo 17. června. Pracovní skupina, složená z členů a spolupracovníků komise pro vodní hospodářství Československé akademie věd, došla k závěru, že technickou příčinou obou průtrží byla oslabena stabilita podloží dunajských hrází, která byla buď narušena sufózí, tj. vyplavováním drobných půdních částic dlouhotrvajícím prouděním při vysokém stavu vody, anebo prolomením pokryvné vrstvy u vzdušné paty hráze, které vzniklo rovněž dlouhodobým působením vysokého stavu vody.
Na jaře tohoto roku došlo ke vzájemné kombinaci značných dešťových srážek v povodí Dunaje a tání sněhu v alpské oblasti. To mělo za následek, že od března do června byly v Dunaji trvalé vysoké vodní stavy, které se projevily již na horním toku Dunaje, např. známými zátopami západoněmeckého města Pasova, záplavami a poškozením hrází na území Rakouska.
Na našem území byla situace zhoršena tím, že současně došlo k rozvodnění přítoků Dunaje (řeky Moravy, Váhu. Nitry, Hronu a lplu) , jejichž velké vody obvykle odtékají asi s jednoměsíčním předstihem před velkými vodami v Dunaji.
Nepříznivý vliv měly i tzv. vnitřní vody na Žitném ostrově, které již v průběhu března vystoupily nad terén. Jejích rozsah se postupně zvětšoval se stoupajícími
hladinami Dunaje a Váhu. Tak došlo k dlouhodobému promočení podloží tělesa hrází. V červnu a červenci zaplavily vniklé vody na Žitném ostrově postupně zhruba 64 000 ha zemědělské půdy, 46 obcí, 250 km cest, desítky km železnic a způsobily značné národohospodářské škody. Bylo nutno evakuovat přes 60 000 obyvatel. Naše socialistická společnost udělala vše pro to, aby ztráty byly co nejmenší. Rozsah těchto opatření nemá u nás obdoby, neboť při žádné akci v naší republice nebylo dosud soustředěno tolik prostředků a osob na pomoc postiženému území a obyvatelstvu jako tomu bylo letos v případě záplav na jižním Slovensku.
Záchranných prací se zúčastnilo asi 11 000 vojáků a 1500 příslušníků ministerstva vnitra a téměř 48 000 civilních osob. Bylo nasazeno 5700 nákladních aut, 400 autobusů, 200 traktorů, více než 100 buldozerů a velké počty autobagrů, nakladačů, jeřábů, transportérů a dalších mechanizmů. Na záchranných pracích velmi aktivně spolupracovali příslušníci požární ochrany všech okresů Západoslovenského a některých okresů Jihomoravského kraje.
Pomoc nám poskytla i sovětská armáda se svými příslušníky a obojživelnými přepravními prostředky a přišli na pomoc i příslušníci maďarské lidové armády se sedmi obojživelnými přepravními prostředky.
Z projevu dne 12. 11. 1965 na Národním shromáždění ČSSR.
Vzpomínka na katastrofu letce Pplk. Miroslava Zamykala

Dunajská katastrofa se stala předmětem návštěv nejrůznějších stranických a státních funkcionářů, včetně celé naší vlády a tehdejšího prezidenta A. Novotného. Ten jediný mně připadal po zhlédnutí zaplavených a pobořených vesnic ustaraný a nešťastný, zatímco ostatní se tvářili pobaveně a jakoby nezúčastněně, poněvadž věděli, že za dané situace stejně nemohou nic udělat.
Zcela opačně se projevil tehdejší vedoucí tajemník KV KSČ Alexander Dubček. Jestliže se ostatní spokojili prohlídkou postižené oblasti ze vzduchu, on žádal přistání v terénu, aby se informoval přímo u obyvatel a mohl z titulu své funkce přijmout nějaká opatření. Osobně jsem ho několikrát vezl, poněvadž se domáhal přistání na dost nebezpečných místech, a já měl obavy, aby nedošlo k nějakému neštěstí. Jediný s sebou vozil gumové holínky a odhodlaně vystupoval do podmáčeného a zabláceného terénu.
Největším problémem se stala naše vzájemná dohoda, kdy se vrátí nazpět k vrtulníku. Třebaže slíbil návrat do setmění, dostavil se téměř vždy až za tmy. Musel jsem na něho čekat a pak odstartovat bez jakéhokoli osvětlení z terénu, ve kterém se navíc nacházelo v bezprostřední blízkosti mnoho překážek.


Vaše komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.