Proces s Miladou Horákovou a spol. je největším a nejvýznamnějším vykonstruovaným politickým monstrprocesem v komunistickém Československu, jediný ze stovek politických procesů z doby po únoru 1948, ve kterém byla k smrti odsouzena a následně opravdu popravena žena.

Obvinění byli různé politické orientace: M. Horáková, J. Nestával, Fr. Zemínová, A. Kleinerová a J. Hejda za vedoucí národní socialisty, za sociální demokraty Z. Peška a V. Dundr, za lidovce B. Hostička a J. Křížek, dále „trockista“ Z. Kalandra a stoupenec národních socialistů O. Pecl, nakonec řadový člen národních socialistů J. Buchal, „vůdce teroristické bandy na Ostravsku“.

Justiční vraždy

Proces, který začal před státním soudem 31. května 1950, je označován jako největší, protože na hlavní skupinu byly navázány desítky dalších následných procesů po celé republice a počet obžalovaných dosáhl čísla 639. Všechny tyto procesy tvořily dohromady jeden celek. Výsledkem hlavního procesu s Miladou Horákovou byly čtyři justiční vraždy. Včetně následných procesů však bylo uděleno celkem 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let.

Byl to dále první velký politický proces, na jehož přípravě se významně podíleli sovětští poradci (poradci Lichačev a Makarov). Poprvé v něm byly používány předem připravené scénáře výpovědí a režijní knihy soudního přelíčení.

Výpovědi obžalovaných a svědků

Již první den vypovídala Milada Horáková. Výpovědi ostatních obžalovaných a svědků pokračovaly osm dnů a provázela je organizovaná davová hysterie volající po maximálních trestech. Nakonec byly vyneseny čtyři rozsudky smrti: M. Horáková, J. Buchal, O. Pecl a Z. Kalandra, tři tresty doživotí a další těžké tresty odnětí svobody v rozmezí 28 až 15 let, zostřené konfiskací majetku a ztrátou občanských práv.

Prezidentská milost

Odvolání odsouzených a žádosti o prezidentskou milost (Milada Horáková se této možnosti vzdala, žádost podali její otec a sestra) představovaly pro režim pouhou zdržovací formalitu. Pouze u Milady Horákové, na jejíž rozsudek reagovaly žádostmi o milost významné světové osobnosti, K. Gottwald zaváhal, ale nakonec ji neudělil. Dostala jen povolení rozloučit se svými nejbližšími: s dcerou Janou, sestrou Věrou a sestřiným manželem.

Milada Horáková byla popravena jako poslední ze čtyř odsouzených k trestu smrti v ranních hodinách 27. června 1950. Urnu s jejím popelem rodině nevydali a dodnes není známo, kde se nachází. V roce 1991 jí udělil prezident Václav Havel řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Den smrti Milady Horákové se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.

Celý průběh procesu:

Proces začal výslechy obžalovaných.

1. den: (středa 31. května 1950)
Byla vyslechnuta Dr. Milada Horáková

2. den: (čtvrtek 1. června 1950)
Byli vyslechnuti Dr. Josef Nestával a Dr. Jiří Hejda

3. den: (pátek 2. června 1950)
Byli vyslechnuti Fráňa Zemínová, František Přeučil
a Jan Buchal

Po zbytek procesu nosili příslušníci do soudní síně koše plné rezolucí, v nichž "lid" požadoval spravedlivé tresty. Bylo jich prý přes 6 000.

4. den: (sobota 3. června 1950)
Byli vyslechnuti Antonie Kleinerová, Dr. Oldřich Pecl
a Záviš Kalandra

5. den: (pondělí 5. června 1950)
Byli vyslechnuti Dr. Zdeněk Peška, Vojtěch Dundra,
Dr. Bedřich Hostička a Dr. Jiří Křížek

6. den: (úterý 6. června 1950)
Konaly se výslechy 19 svědků - mj. Ing. K. Šobra, Dr. Sýkory,
Dr. Kopeckého a Dr. A. Suma

7. den: (středa 7. června 1950)
Vyslechnuti byli další svědkové - mj. opat Jan Opasek
a agent StB Josef Vávra-Stařík (později komunisty popravený)

8. den: (čtvrtek 8. června 1950)
Závěrečné řeči prokurátorů Viesky, Urválka a Brožové, promluvili též obhájci a poslední slovo dostali i obžalovaní.
Po krátkém přerušení soud vynesl ve 20.00 hodin rozsudek, který šokoval doslova celý svět.


Zdroj: Totalita.cz