Komunistický převrat v únoru 1948 otevřel dveře k rychlé přestavbě státu, nedostatečná a limitovaná demokracie poválečné republiky se překotně měnila v totalitní stát sovětského typu.

Už přetvoření vlád podle komunistického přání naznačovalo budoucí vývoj, bez ohledu na výsledky květnových voleb z roku 1946 byly funkce nově obsazeny, a to následně: z 24 ministerských postů 11 obsadili komunisté, dva odboráři, tři sociální demokraté, po dvou národní socialisté a lidovci a po jednom slovenští demokraté a Strana svobody, dva další ministři byli nestraníci - tak ovšem volby nedopadly, navíc všichni nominovaní byli svého druhu komunistickými kolaboranty, i když jistě i mezi nimi musíme diferencovat.

Očista od „reakce“ i nedokonalý politický systém byl zcela narušen, nekomunistické strany přestaly existovat jako politické subjekty, sociální demokracie zmizela vůbec. Ještě větší dopad, zvlášť místně, měla činnost nelegálně utvořených akčních výborů, v dubnu 1948 jich aktivně působilo v zemi něco přes dvanáct tisíc.

Ostrý kurz proti reakci po vítězném únoru 1948

Od takzvané reakce byl očišťován státní aparát, strany i společenské organizace. Národní výbory, v nichž komunisté neměli většinu, byly prostě rozpuštěny, což se až v masové míře stávalo na Slovensku, 12. března 1948 byla vyhlášena kontrola nad tiskem a ministerstvo informací pověřeno přípravou i provedením rozsáhlejších opatření v tomto smyslu (během krátké doby bylo jen v Česku s okamžitou platností zastaveno šedesát devět titulů periodik národních socialistů a lidovců).

Také národní shromáždění bylo upraveno do podoby vyhovující komunistům, asi čtvrtina poslanců, jimž komunisté nedůvěřovali, byla poslaneckého mandátu zbavena, a navíc byli mnozí z nich vydáni trestnímu stíhání.

Jedinými vyjádřeními odporu vůči novému režimu se staly dvě události - na konci června 1948 poslední XI. sokolský slet a pohřeb prezidenta Beneše 8. září. Po obou akcích proběhla rozsáhlá represivní opatření. Již jeden den po Benešově pohřbu (9. září 1948) schválil ÚV KSČ politiku „ostrého kursu proti reakci“ – mezi jejíž opatření patřil tvrdý zákon na ochranu republiky, zřízení táborů nucené práce, ostrý postup proti živnostníkům, kulakům a katolické církvi, využití zákona k okamžitému propuštění nespolehlivých státních zaměstnanců atd.

Tímto souhrnem opatření se komunistické vedení přihlásilo ke Stalinově teorii o zostřování třídního boje v období „výstavby socialismu“. V krátké době tak u nás vznikl totalitní stát, který se hlásil k sovětskému vzoru jako ke své zákonné předloze.

Další vývoj Československa

V květnu 1949 se konal IX.sjezd KSČ, na kterém Gottwald vyjádřil hlavní linii výstavby socialismu v Československu, jejímž základem se stal první pětiletý plán (1948-1953), který byl zaměřen na rozvoj těžkého a zbrojního průmyslu a kolektivizaci. V roce 1950 bylo založeno nové ministerstvo národní bezpečnosti, které mělo na starost především politické procesy.

Počátkem ledna 1949 byl tento proces dovršen vznikem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).

Podřízenost Československa vůči Sovětskému svazu byla uskutečňována v různých formách, nejen prostřednictvím institucí, jako byly RVHP a Informační byro KS, ale také díky působení sovětských poradců v Československu.

Ti měli na starost také přípravu prvního monstrprocesu s Miladou Horákovou a dalšími politiky (národně socialistické a sociálně demokratické a lidové strany) na přelomu května a června 1950, ve kterém byly vyneseny čtyři rozsudky smrti. Tento vykonstruovaný politický proces odstartoval sérii mnoha dalších a byl připraven jako velká inscenace včetně naučených doznání, křivých obvinění a hlasu lidu. Další fází represí byly čistky přímo uvnitř KSČ – v listopadu 1952 v procesu s odvolaným generálním tajemníkem KSČ židovského původu Rudolfem Slánským bylo vyneseno jedenáct rozsudků smrti.

Útok komunistů na československou společnost byl razantní, nemilosrdný, všezahrnující, a protože se opíral o tehdy existující mezinárodní postavení země i nevýhodnou situaci, bohužel i dočasně úspěšný. Jen těžko společnost hledala obranné mechanismy.