Jako socialistický realismus - zkracováno někdy také jako Sorela - bývá označován umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu; později byl závazný v ostatních komunistických zemích, v Československu byl uplatňován s vervou v období po druhé světové válce. 

Spíše však než svébytný umělecký proud, socialistický realismus byl nástrojem kulturního útlaku. Jeho funkcí byla politická, morální a estetická výchova, která měla u člověka formovat jeho dělnické revoluční uvědomění.

Socialistický realismus navázal z části na angažovanou tvorbu dvacátých a třicátých let a z části na realismus 19. století, kterému však dal komunistický ideologický obsah. Jeho hrdiny byli vůdčí osobnosti komunistického hnutí, pracovníci (zejména manuální), tzv. hrdinové socialistické práce. Časté bylo používání symbolů a klišé (ozubená kola, kladiva, kosy, siluety továren), osoby zobrazovány bez individuálního vnitřního prožitku, esteticky většinou popisné.

Přirozená tvořivost výtvarných umělců byla omezena jak danými tématy tak i způsobem zpracování. Každý literát, hudebník či výtvarný umělec byl přinucen tvořit díla popisující boj dělnické třídy a úspěchy dosažené pod vedením milované komunistické strany. Výsledkem bylo povrchově realistické umění, často s nízkou uměleckou hodnotou.