Jiří Sozanský

Jiří Sozanský se narodil v roce 1946 v Praze. Vyučil se nejprve zedníkem, později studoval Akademii výtvarných umění v Praze.
Od roku 1973 se věnuje malbě, kresbě, plastice, grafice, instalacím a environmentům a filmovým dokumentům.
Od roku 1976 realizoval přes 50 samostatných výstav, v roce 1988 získal stipendium The Pollock-Krasner Foundation v New Yorku. Svými díly je zastoupen v řadě veřejných a soukromých sbírek.
Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Výstava "Magor - pocta Ivanu Martinu Jirousovi"

V Muzeu policie ČR v ulici Ke Karlovu 1 probíhá do 30. listopadu výstava, která připomíná osobnost jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu, Ivana Martina Jirouse. Život a tvorbu muže, který v komunistických věznicích strávil přes osm a půl roku, přibližují umělecká díla Jiřího Sozanského a dokládají dokumenty z doby nejen Jirousovy perzekuce.

Pořadatelé shromáždili archivní materiály, fotografie a  detailní zápisy z Jirousova sledování Státní bezpečností či rozsudky, které ho posílaly do nejtěžších žalářů, do Valdic a na Mírov. Poprvé se do vězení dostal za hospodskou hádku s bývalým policistou, podruhé v letech 1976 a 1977 za činnost kolem kapely Plastic People of the Universe.

Režim využil proces k velké dehonestaci lidí z undergroudu; tento původně apolitický proud se nato spojil s disentem. Proces přímo vedl k založení Charty 77. Jirous ji podepsal hned po návratu z vězení, avšak měsíc poté byl opět zatčen a uvězněn. Počátkem 80. let následoval další soud kvůli časopisu Vokno, u jehož založení Jirous v roce 1979 stál a jehož články režim vnímal jako protispolečenské.

Originály Vokna, které vycházelo jako "časopis pro druhou kulturu" ještě v 90. letech, jsou také součástí výstavy. Termín "druhá kultura", která stojí vedle, někdy proti kultuře oficiální, zavedl stejně jako označení "underground" pro to, jak je dnes chápán, Jirous.

Letos pětašedesátiletý Ivan Martin Jirous vystudoval historii umění, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let, klíčovým jeho textem je Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu, a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu.

Podstatné jsou Jirousovy básně, vycházející od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat Magorovy labutí písně, sbírku vznikající ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat.

Zlomky básní z této sbírky použil Jiří Sozanský do svých grafik, doplňují se s výtvarnými prvky a naznačují i fragmentárnost zpráv o životě vězňů v kriminálech totality. Jiné grafiky doplňují zlomky výpovědí vězněných lidí. Často jen taková stopa, úryvek z protokolu, dopis či útržek papíru se vzkazem světu "venku" je tím, co po lidech vězněných totalitními režimy 20. století zbylo.

Na výstavě se podílel také Ústav pro studium totalitních režimů a je součástí projektu Uzavřeno..., který je poctou významným osobnostem české kultury, jež byly oběťmi perzekuce.

Další informace najdene na Muzeum policie ČR

Zdroj: ČTK