Tento český folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf měl po podepsání Charty 77 zakázánu jakoukoliv veřejnou činnost. Brutální výslechy Státní bezpečnosti ho nakonec v roce 1982 donutily emigrovat do Švédska.


Život Vlasty Třešňáka

Své dětství strávil u rodičů svého otce v pražském Karlíně. Po ukončení základního vzdělání prošel Třešňák řadou příležitostných zaměstnání a od roku 1968 působil ve svobodném povolání jako zpěvák folkových písní. Byl také členem sdružení Šafrán. Živil se různými brigádami a občas vystupoval nejdříve většinou ve dvojici s celoživotním přítelem Jaroslavem Hutkou, později v první kapele s romskými kamarády z Karlína, saxofonistou Milanem Kormanem a kontrabasistou Vojtěchem Gadžorem.

Ve vztahu k oficiálnímu režimu byl Vlastimil Třešňák nesmlouvavý a přímočarý. Počínaje rokem 1974 byl pro svůj nesmířlivý názor na politické dění zbaven možnosti oficiálních veřejných vystoupení a octl se tak znovu v dělnických povoláním (hlídač, uklízeč, skladník apod.). Jeho bezprostřednost proletáře z Karlína byla nutně konfliktní. Podepsal Chartu 77 a angažoval se v Bytovém divadle Vlasty Chramostové. Opět byl nucen střídat nejrůznější zaměstnání. Třešňákova nekonformnost byla pro normalizační režim natolik nepřijatelná, že proti tomuto folkovému písničkáři postupoval psychicky i fyzicky brutálně až jej nakonec přinutil k exilu Třešňák emigroval v roce 1982 do Švédska a později se přestěhoval do Německa. Po roce 1995 žije převážně v České republice.


Třešňákův hudební styl

Třešňák si již brzy vypracoval svůj osobitý písničkářský styl. Svou sebespalující trýznivostí rázem zaujal. Programově hřešil proti přízvuku na první slabice, s plebejskou noblesou znásilňoval melodii k obrazu svému, naturalistický detail otloukal o abstinenční chandru, za chřtán držený sentiment s obnaženou melancholií umocňoval expresivním podáním a ke ztrhání našponovanou vroucností. Jeho nadhled měl paradoxní zdroj v podhledu: zevnitř a přitom krok stranou. Balancoval na onom sotva postižitelném břitu, který kdysi odděloval Josefa Jaroslava Langra od Karla Hynka Máchy. Jeho autorsko-interpretační styl se podstatně odlišoval od Kryla i od Merty a vymykal se folkovému pojetí spíše do undergroundu.

Literární dílo

Texty děl Vlastimila Třešňáka jsou zpočátku zasazeny na pražskou periferii, postupně se však jejich dějiště posouvá do zahraničí.

Pro autorovy povídky, novely a romány je charakterické rámcové vyprávění, rytmické střídání nebo opakování motivů, při němž se uplatňuje jeho konstrukční hravost a jazyková vynalézavost. Prózy, které vznikly po roce 1978, uveřejňoval Třešňák v samizdatových edicích a potom je seskupoval do větších souborů.

Jak to vidím já – 1979 Kolín nad Rýnem
Babylon – 1982 samizdat, 1991 Praha
Bermudský trojúhelník – 1985 samizdat, 1986 Kolín nad Rýnem
U jídla se nemluví – 1996, přepracováno původních Devět povídek
Texty – 1978 samizdat. Tento výbor písňových textů autor rozšířil a doplnil vyprávěním, které tvoří ve zkratce osobitou autobiografii. Bylo vydáno v knize Plonková sedmička – 1998.
Klíč je pod rohožkou – 1995, román o českém undergroundovém společenství v německém a americkém exilu.
Evangelium a ostružina – 1999, román v němž autor travestoval novozákonní látku a spojil nový text s přepracovanou novelou z roku 1970


Zdroj: Tresnak.cz