Z historie světového MDŽ

Mezinárodní den žen má své kořeny v první dekádě minulého století. 8. března 1908 demonstrovalo v New Yorku 15 000 žen za volební právo a konec diskriminace v práci. Téhož roku byla na základě těchto protestů vyhlášena poslední únorová neděle dnem oslav amerického Národního dne žen. V roce 1910 navrhla Klara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, na Mezinárodní ženské konferenci, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh byl přijat, a tak se rozhodlo, že se svátek bude slavit na počest hnutí za práva žen.

Ačkoli pro MDŽ nebylo vybráno žádné konkrétní datum, už o rok později svátek slavily ženy v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. V roce 1917 proběhly protesty žen v carském Rusku, kde ženy vyjádřily svůj nesouhlas s první světovou válkou a bídou v Petrohradě. Nepokoje později přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara. Povstání ruských žen proběhlo dle gregoriánského kalendáře osmého března. Toto datum tak bylo později definitivně stanoveno jako den oslav MDŽ.

V roce 1960 v rámci oslav 50. výročí MDŽ se na konferenci v Kodani setkalo 729 delegátek ze 73 zemí a přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv. O patnáct let později Organizace spojených národů (OSN) oficiálně uznala MDŽ. V souvislosti s jeho oslavami OSN každoročně upozorňuje na témata, která reflektují genderovou rovnost na globální i místní úrovni. Mezi témata patří například účast žen ve vojenských konfliktech či zlepšení zdravotní péče o ženy a jejich děti ve třetím světě. Letošní rok se OSN zaměřuje na stejná práva a rovné příležitosti žen a mužů.

MDŽ v Československu

Za první republiky byl Mezinárodní den žen záležitostí především té nejlevicovější části politického spektra. To bylo inspirováno spíše než západem sovětským Ruskem, ve kterém se již brzo po světovém vzniku stal oficiálním svátkem, velice propagovaným.

Po roce 1948 se Mezinárodní den žen u nás změnil ve svátek podporovaný vládnoucím režimem, a tím se velké části obyvatelstva zprotivil. Zatímco v 50. letech se ještě kladl poměrně značný důraz na politické otázky jako boj žen za mír, později čím dál více nabýval charakteru obecné oslavy žen a jejich práce.

Grunt pro opravdu oficiální, jednotné oslavy MDŽ v Československu byl položen roku 1974 ustavujícím sjezdem Československého svazu žen. Pomyslné žezlo nad ženami zde z rukou Gusty Fučíkové převzala Marie Kabrhelová. O žádnou emancipaci samozřejmě nešlo. Cílem bylo, aby měla KSČ dokonale pod kontrolou veškeré ženské záležitosti. Mezi delegátky zavítal Gustáv Husák. Od té doby zval k oslavám MDŽ významné zástupkyně svazu na Hrad.

Oslava MDŽ tehdy a dnes

Mezinárodní den žen bývá často zpětně vykládán jako monstrózně oslavovaný svátek, ale na obyčejných pracovištích často znamenal jen o něco opulentnější mejdan s oficiální záminkou.

Oslavy MDŽ 8. března probíhaly většinou tak, že se ten den nezkoušelo ve škole - namísto toho děti recitovaly básně, v práci ženy od ROH vyfasovaly tři mírně povadlé karafiáty, skleničky od národního podniku nebo froté ručníky, které byly nedostatkovým zbožím. MDŽ si tehdy spíše než ženy užívali funkcionáři, kteří pořádali opulentní podnikové oslavy. Stoly se prohýbaly pod chlebíčky, dorty, koláčky a nechyběl ani alkohol. Ženy se od svých nadřízených často dočkaly projevů, ve kterých nechyběly ódy o obětavosti žen pro rodinu, práci i vlast. Zasloužilé ženy bývaly v den svátku přijaty představiteli strany a vlády a večer lidem zpestřila estráda v Československé televizi za účasti plejády národních umělců.

Po listopadu 1989 zmizel svátek jako zprofanovaný komunistickou minulostí z kalendáře, avšak v roce 2004 se vrátil zpět jako významný den ČR výměnou za souhlas levice s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu.

V současné době slaví MDŽ polibkem, kytičkou nebo malým dárkem pouhá čtvrtina Čechů, nicméně většina se shoduje, že svátek má smysl. Mezinárodní den žen byl měl zůstat připomenutím jeho původního významu a ani Česká republika by na boj za lidská práva, jehož jsou práva žen nedílnou součástí, rezignovat.