Zakládajícími státy Varšavské smlouvy byli:

Albánie (roku 1961 vyloučena),
Bulharsko,
Československo,
Maďarsko,
NDR,
Polsko,
Rumunsko,
SSSR.

Smlouva byla uzavřena na dvacet let s automatickým prodloužením o deset let pro státy, které ji rok před uplynutím nevypoví. Smlouva oficiálně zajišťovala vzájemnou pomoc, dojde-li v Evropě k útoku na členský stát, ve skutečnosti mocenskopolitický nástroj SSSR (vedoucí postavení SSSR, přítomnost sovětských vojsk na území členských států).

Výkladem smlouvy (tzv. Brežněvova doktrína) byla dokazována oprávněnost invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa v zájmu ochrany socialismu.

Činnost Varšavské smlouvy

Deklarativně byla cílem Varšavské smlouvy koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, ve skutečnosti byla však protipólem severoatlantického paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Dne 30. 6. 1991 byl tento vojenský pakt v důsledku pádu komunistických režimů v členských zemích zrušen.



Zdroj: Totalita.cz