Smlouva o likvidaci sovětských a amerických jaderných raket

Podpisem Smlouvy o likvidaci sovětských a amerických jaderných raket středního a kratšího doletu (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty, INF) se USA a SSSR zavázaly stáhnout všechny své rakety s doletem 500 - 5 000 kilometrů z evropského území a postupně je zlikvidovat. Lhůta na demontáž raket kratšího doletu byla určena na 18 měsíců a u raket středního doletu na tři roky. Spojené státy se tak vzdaly 846 a Sovětský svaz 1 846 jaderných hlavic.

Historici a politologové považují tento krok za bezprecedentní. Zastavil totiž dosavadní zbrojení mocenských soupeřů a významně přispěl ke konci studené války.
Když smlouva vešla 1. června 1988 definitivně v platnost, čekalo Spojené státy i Sovětský svaz odzbrojení v podobě likvidace 2692 raket krátkého a středního doletu.

Stahování ruských raket z území Československa

Na základě dohody mohlo již koncem února 1988 začít stahování operačně taktických raket SSSR z území Československa a dalších východoevropských zemí.
Poslední z 957 sovětských raket kratšího doletu OTR-23 (SS-23) byla demontována 27. října 1989, likvidace raket SS-20 (RSD-10) skončila 11. května 1991. O pět dní dříve, 6. května 1991, byla zničena poslední americká raketa typu Pershing-2, na kterou se vztahovala smlouva.

Podpisy nejvyššího sovětského představitele Michaila Gorbačova a amerického prezidenta Ronalda Reagana pod text smlouvy INF 8. prosince 1987 ve Washingtonu vyvrcholila snaha obou státníků o uvolnění napětí mezi supervelmocemi a o pokrok v otázce odzbrojení.

Na jejich dalším setkání na přelomu května a června 1988 v Moskvě bylo vedle podpisu protokolů o výměně ratifikačních listin ke smlouvě INF dohodnuto, že nejbližším cílem vzájemného dialogu bude smlouva o padesátiprocentním omezení stavů strategických zbraní. Jednání poté vyústila v podpisy smluv START-1 (31. července 1991) a START-2 (3. ledna 1993), na jejichž základě byly výrazně snižovány stavy strategických jaderných zbraní.