Výstava "20. let od pádu totality (nejen) v Praze 3" mapuje pád totality především v městské části Prahy 3 a to v celkových historických souvislostech.

Expozice je umístěna v prvním patře žižkovské radnice. K vidění jsou reprodukce dobových plakátů, historicky významné texty a ukázky z tehdejšího tisku, přesahující svým obsahem hranice městské části. Návštěvník se zde setká s nejednou významnou osobností Prahy 3, přičemž opomenuta nezůstala ani současnost.
Plachta od špičkového českého grafika a designéra docenta Petra Babáka a architekta Davida Krause se v prostoru mění v živý organismus. Součástí plachty jsou veškeré dokumenty, videa i fotografie jsou součástí plachty. Autorem scénáře výstavy je historik PhDr. Jan Vlk.

Filmová projekce

Projekce filmů z období totality na pěti obrazovkách zakomponovaných do plachty připomíná některé významné události života Prahy 3. Vedle propagandistických filmů zde návštěvníci uvidí film o pohřbu prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, jehož mauzoleum bylo na žižkovském Vítkově, film o žižkovském vysílači i dokument o připravované asanační akci, kterou chtěli komunisté vymazat Žižkov z mapy Prahy a nahradit jej obřím betonovým sídlištěm.

Kromě plachty jsou na výstavě umístěny ještě tři terminály s dobovými texty a fotografiemi.

Žižkov v období totality

Historie bohémské čtvrti Žižkov v období totality na výstavě nemapuje pouze plánovanou asanaci města, od které zachránila tuto čtvrť až sametová revoluce. Na Praze 3 žili také málo známí lidé, kteří svůj odpor vůči tehdejšímu systému projevovali kupříkladu výrobou a rozšiřováním samizdatů. Prostředí typických žižkovských kotelen bylo místem, v němž vznikala řada těchto dávno zapomenutých a „po svém“ vytvořených knih, ale také autorských textů, které nesměly být oficiálně šířeny.

Příběh výstavy začíná rokem 1945, přičemž připomíná rovněž události roku 1943, kdy se dr. Beneš setkal v Moskvě se Stalinem a uzavřel s ním klíčovou Smlouvu o spolupráci. Únorové události roku 1948 se tak stanou čitelnější a pochopitelnější. Stejně tak příběh nekončí v listopadu ´89, protože ani v tomto období se náhle nezrodila svoboda, nýbrž pro ni postupně musely být vytvořeny podmínky, často za pomoci politických kompromisů.

Cílem výstavy není soudit, ale zamyslet se nad totalitním systémem. Z plachty napnuté v prostoru se na rok stane jedna velká rušná ulice, koláž obrazů a zvuků, provolání i hesel.


Více informací na Zizkov20.cz