Londýnská  výstava „Glasnost“ představuje ruský výtvarný underground reflektující změnu politického systému za vlády Gorbačova. Tvoří ji vybraná část jedné z největších sbírek sovětského nonkonformního umění, kterou vytvořila Francouzka španělského původu Paquita Escofet-Miro. 

Escofet-Miro se s ruskou undergroundovou výtvarnou scénou seznámila v osmdesátých letech, když pracovala v Sovětském Svazu. Tehdy se jí podařilo navázat úzký vztah s moskevskými a leningradskými umělci. 

Reflexe sovětské doby a nové epochy

Tvorba ruských nonkonformistů reflektuje změnu politického systému za vlády Gorbačova. Undergroundové umění se od poloviny osmdesátých let stal součástí oficiální oficiální scény, doposud vyhrazené pouze socialistickému realismu.

Sbírku tvoří figurativní malby vyznačující se politickou angažovaností a smyslem pro ironii. Umělci, kteří jsou v této sbírce zastoupeni podávají svědectví jak o staré sovětské době tak i o začátku nové epochy směřující k pádu Berlínské zdi a k rozpadu Sovětského svazu.

Vzory a inspirace

Undergroundoví umělci z Leningradu navazovali od poloviny osmdesátých let na uměleckou scénu New Yorku. Jejich největší inspirací byla nepochybně politická nekorektnost amerického umění, tedy tvořit a provokovat bez přemýšlení o důsledcích takového jednání.

Umění vznikalo v soukromých bytech a klubech a bylo úzce propojeno s alternativní rockovou hudbou. Umělecká díla tak byla prodloužením hudby a filosofie. Umělci, hudebníci a básníci tvořili dokonalou symbiózu, hodně se squatovalo. 

Zatímco v Leningradu převažovalo umění volné figurace, centrem konceptuální tvorby byla především Moskva. Přestože se umělci vyjadřovali prostřednictvím tradiční malby na plátno, byl střet jejich zájmu obrácen k Josephu Beuysovi, Christianu Boltanskému či k hnutí Fluxus. Jejich tvorba si udržovala autenticitu. Velká skupina umělců z Moskvy, jejichž díla jsou ve sbírce Escofet-Miro, provozovala i performance.


Zdroj: iDNES.cz