Mao Ce-tung: „Číňané povstali“

Po skončení druhé světové války propukla v Číně občanská válka, která trvala až do roku 1949. Komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan.

1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali“ Čínskou lidovou republiku. Po uchopení moci začal Mao pracovat na vlastní legendě - vystupoval v ní jako celosvětový vůdce boje proti kolonialismu a americkému imperialismu. 

V říjnu 1950, během korejské války, přišla hroutící se KLDR na pomoc čínská vojska. Po smrti Stalina a korejské válce se pekingský megaloman začal považovat za ztělesnění světové revoluce.

Roku 1958 se zrodila nejotřesnější z řady Maových kampaní - takzvaný Velký skok vpřed, při které během tří let při něm zemřelo hlady 30 miliónů Číňanů. Mao si vzal ponaučení z maďarského povstání roku 1956 a vyvodil z něj závěr, že základní chybou východoevropských zemí bylo nedůsledné zničení všech kontrarevolucionářů. Na počátku Velkého skoku vyhlásil Mao svobodu slova a kritiky. V okamžiku, kdy lidé na nástěnných novinách začali kritizovat monopol komunistické strany, dal povel k teroru.

Cíl byl jasný - zlikvidovat deset procent obyvatel, přednost měly popravy vzdělanců. V době Velkého skoku řádil hladomor, rozmáhal se dokonce kanibalismus. Jsou známy případy, kdy rodiče zabíjeli a jedli vlastní děti. Rolníci se museli stěhovat do společných budov, aby se dali lépe kontrolovat. Trestem za krádež obilí bylo pohřbení zaživa, za menší přestupky se uřezával nos. Celková bilance Velkého skoku: 38 miliónů mrtvých.

Maova světová revoluce

Proslulé jsou mnohé Maovy výroky - například: „Mrtví jsou užiteční, protože hnojí půdu“ a druhý: „Jsme připraveni obětovat polovinu Číňanů pro světovou revoluci.“ Podobně jako Nikita Chruščov oznámil i Mao Ce-tung počátkem šedesátých let světu, že Čína za krátkou dobu předežene všechny kapitalistické země a stane se nejbohatší zemí světa. Rolníci byli donuceni zvýšit produkci obilí z roku na rok na dvojnásobek. Současně bylo 100 miliónů zemědělců odkomandováno na stavby špatně naplánovaných zavlažovacích kanálů a přehrad.

Jedním z nejabsurdnějších byl plán na zdvojnásobení produkce oceli. Stamilióny lidí musely odevzdávat ocelové předměty - kliky od dveří, lžíce a také hřebíky podle hesla: kdo schovává hřebík, je kontrarevolucionář. Vzhledem k nedostatku vysokých pecí a oceláren se ocelové předměty přetavovaly v malých, tzv. rodinných pecích. Takto vyrobená ocel se samozřejmě nehodila ani ke kování, natož k válcování.

Po několika letech vyhlásil Mao kulturní revoluci, jejímž cílem bylo upevnění moci. V přípravné fázi vytiskly tiskárny miliardu rudých knížek s citáty „velkého předsedy“. V létě 1966 pak zahájil Mao celou akci tím, že v projevu na jedné pekingské škole nabádal studenty, aby napadali učitele, protože jim nasadili do hlavy buržoazní myšlenky a dovolí si je ještě k tomu zkoušet. Týden po tomto proslovu zemřela na následky studentského teroru učitelka. Mao inkriminovanou školu navštívil a jednu z dívek, která se tohoto incidentu zúčastnila, vyznamenal rudou stužkou. Před studenty prohlásil, že Peking je moc civilizovaný, a slíbil jim, že dá policistům rozkaz, aby proti nim nezasahovali.

V celé zemi se zavřely školy a zfanatizovaní studenti zakládali Rudé gardy. Bilance prvního měsíce jenom v Pekingu: 2000 mrtvých a zničení dvou třetin historických staveb a památek.

Během kulturní revoluce došlo k dalšímu zmrazení vztahů se Sovětským svazem. Přesto se 16. října 1964 s pomocí amerických Číňanů podařilo uskutečnit zkoušku atomové a v roce 1967 vodíkové pumy. V euforii dal Mao rozkaz k provokační akci na řece Ussuri. Při následných sovětsko-čínských příhraničních srážkách zahynuly v březnu 1969 na obou stranách stovky vojáků.

Ve strachu před možnou invazí Rusů se Mao rozhodl zcela neočekávaně změnit politický kurs. Již v lednu 1971 nabídl Američanům navázání diplomatických vztahů. A po dvou sondujících návštěvách Henryho Kissingera se v únoru 1972 objevil v Pekingu americký prezident Richard Nixon. Mao sázel na technologickou pomoc USA při vyzbrojování, které se mu nedostalo, ale Američané byli přesto velkorysí a nabídli Maovi alespoň přijetí Číny do OSN a byli ochotni přerušit diplomatické styky s Tchaj-wanem.

Zdroj: Reflex.cz