Sovětská armáda v letech 1968 - 1990 pobývala také v obci Červená Voda (okres Ústí nad Orlicí). Její pobyt zaznamenala místní kronikářka Stanislava Pejchalová; její stručné zápisy v článku komentuje a doplňuje současný obecní kronikář Jaromír Dorňák.

Kronika obce Červená Voda, okres Ústí nad Orlicí

pobyt sovětských vojsk v obci v letech 1968 - 1990

Kronikářkou obce byla v daných letech Mgr. Stanislava Pejchalová, nicméně v letech 1965 až 1976 včetně nebyla obecní kronika psána. Kolegyně Pejchalová se do obce přistěhovala v srpnu roku 1969. Pravděpodobně v roce 1976 jí bylo tehdejšími představiteli MNV přiděleno vedení obecní kroniky. Tak se stalo, že Mgr. Pejchalová sepisovala zápisy za roky 1965 až 1976 zpětně, retrospektivně.

Naše obec (Červená Voda v okrese Ústí nad Orlicí) je od roku 1960 tvořena osmi původně samostatnými obcemi. Každé z osmi katastrálních území má své vlastní číslování pozemků i staveb. Kromě toho v několika případech hranice mezi katastrálními územími procházejí mezi stavbami (mezi domy blízkých sousedů). Ani zdejší lidé často neužívají správné místní označení. Je tím zatížen i kronikářský zápis.

Působení vojsk v naší obci se dotklo všech osmi katastrálních území. Také proto se snažím v poznámkách k citacím z kroniky užívat spíše označení „sovětská škola“ nebo „škola u kasáren“. Tato označení snad přispějí (alespoň u nás přispívají) ke snadnějšímu určení objektů.

Zápis za roky 1966 - 1970 (201. str. orig.)

21. srpna 1968 vstoupila na území ČSSR spojenecká vojska Varšavské smlouvy. Byla to vojska polská. Byla umístěna pod stany na střelnici pod Bukovou horou. Tato vojska byla v září vystřídána vojsky sovětskými, rovněž umístěnými na střelnici. V roce 1969, po odchodu našich československých jednotek z kasáren, přešla sovětská vojska do těchto vojenských prostor v Červené Vodě. Vojsko československé se přemístilo do Jaroměře.

V noci z 20. na 21. srpen 1968 skutečně vstoupila na území naší obce polská vojska. Sověti je vystřídali pravděpodobně na počátku září. I oni se usadili na střelnici pod Bukovou horou. Stěhování našich vojáků do Jaroměře začalo už v první polovině září. Z vyprávění pamětníka, přímého účastníka, vím, že poslední kolona s materiálem a vojáky odjela z našich kasáren dne 6. října 1968, téměř symbolicky v den oslav Dne armády. V kasárnách zůstal jen jeden důstojník, správce budov. Připravoval předání objektů posádky. Sověti se do kasáren začali stěhoval téměř jistě v říjnu 1968, nejpozději na počátku listopadu. Vím, že jejich první kolona přijela do kasáren za hezkého počasí, téměř stejného, jaké u nás vládlo letos (2010) na konci října.

Zápis za roky 1971 - 1973 (227. str. orig.)

K 55. výročí VŘSR byla uspořádána oslava v sále kina. Kulturní pásmo připravili čeští a sovětští pionýři. Svaz československo-sovětského přátelství odměnil děti obou škol a připravil pro ně společný zájezd do Velkých Losin.

Čeští a sovětští pionýři - byli to žáci Základní devítileté školy Červená Voda a školy pro děti sovětských vojáků z povolání. Sovětská škola byla v Červené Vodě, části Bílá Voda, ve dvou budovách, postavených ve druhé polovině roku 1944 jako část koncentračního tábora, ve kterém byly vězněny židovky. V nedaleké, původně textilní továrně vyráběly elektronické součástky a přístroje pro firmu Telefunken Berlín. Po skončení druhé světové války byly dřevěné baráky tábora zbourány. Zděné objekty byly zachovány a užívala je čs. armáda. Po odchodu našich jednotek byly pro potřeby sovětské školy rekonstruovány a rozšířeny propojením (dnes číslo evidenční 8 v Bílé Vodě). Kdy k tomu došlo a kdy byla sovětská škola otevřena, není v obecní kronice uvedeno. Jisté je, že škola měla charakter sovětské jedenáctileté školy a vzdělávala děti nejen z Červené Vody, ale také z Klášterce nad Orlicí a Šumperka. Ty byly denně přepravovány zvláštními autobusy. Až do odchodu sovětských vojsk bylo o této škole běžně hovořeno jako o „sovětské škole“.

Zápis za rok 1975 (273. str. orig.)

26. září o půl desáté večer siréna na hasičské zbrojnici oznamovala další požár. Noc byla větrná. Od Karlova se po obloze šířily červené mraky. Hořel kravín u Pechů. Hořelo i obytné stavení. Lidem a vojákům sousedící sovětské posádky se podařilo vyhnat dobytek na pastvu. Na zdolání požáru se podíleli vojáci, hasičský sbor z Králík i místní požárnické sbory. Požár přes všecko se nepodařilo uhasit.

Zápis za rok 1976 (289. str. orig.)

7. listopadu 1976 předal národní výbor bývalou budovu školy na Bílé Vodě do užívání sovětské posádce. Budova byla nazvána Klub československo-sovětského přátelství a zpřístupněna veřejnosti. Této události se zúčastnili za KNV s. Smola, vedoucí tajemník OV KSČ s. Kubů, předseda ONV s. Kaláb, zástupci posádky z Mílovic (přepsáno přesně podle orig.) a z Červené Vody.

Zde se kronikářka dopustila malé nepřesnosti, která asi byla způsobena značnou složitostí situace: Národní výbor předal sovětské posádce do užívání budovu bývalé české menšinové školy Bílá Voda. Budova byla dostavěna v roce 1926, postavena však byla na parcele v katastrálním území Červená Voda, blízko hranice katastrálních území Červená Voda a Bílá Voda, poštovní adresa budovy byla a dodnes je Červená Voda 10. V době první republiky měla škola úřední název Česká státní škola obecná v Bílé Vodě, vzdělávaly se tu děti z Bílé Vody, části Červené Vody a z Moravského Karlova. Svému účelu sloužila do konce září 1938, po podpisu dohod v Mnichově bylo vyučování ukončeno, personál evakuován.

Po skončení druhé světové války byla opět užívána jako budova školní, byla tu dvojtřídní škola (tzv. první stupeň základní školy). Běžně se o ní hovořilo jako o „škole u kasáren“. Od roku 1972 do konce září 1976 byla rekonstruována a 7. 11. 1976 předána sovětské posádce jako Klub československo-sovětského přátelství (pro vojáky z povolání a jejich rodinné příslušníky). Šlo tedy o další objekt předaný do užívání sovětským vojákům.

Zápis za rok 1980 (365. str. orig.)

V říjnu byl propojen červenovodský vodovod s králickým. Bylo tak dovršeno přebudování nového vodovodního řádu. Bylo postaveno 22 bytů u místní posádky...

V zápisu za rok 1980 je jen stručná zmínka o propojení červenovodského a králického vodovodu. Nic se nepíše o tom, proč k tomu došlo: V kasárnách v Červené Vodě bylo tolik sovětských vojáků, že kapacita místního vodovodu přestávala stačit, proto se hledaly další zdroje vody.

Už v zápisu za roky 1971 až 1973 na str. 225. zaznamenala kolegyně Pejchalová: Mezi ZK Perla 09 a Orlicí byl proveden geologický vrt vody do hloubky 300 m. Bylo zjištěno, že průtok vody je 2 litry za vteřinu, což pro vybudování vodovodu je velice málo. Vrt stál milión korun.

Nakonec tedy došlo k připojení místního vodovodního systému na vodovod města Králíky. Po odchodu sovětské posádky z Červené Vody byla propojka uzavřena.

V citované části zápisu za rok 1980 se uvádí, že bylo postaveno 22 bytů u místní posádky: Jde o panelový dům čp. 420 v Červené Vodě, od počátku užívání určený výlučně k ubytování sovětských vojáků z povolání a jejich rodinných příslušníků.

K tomu dále souhrnně poznamenávám: Červenovodská kasárna byla stavebně dokončena v srpnu roku 1938. S nimi bylo postaveno i pět činžovních domů určených k ubytování rodin vojáků z povolání (jsou to domy čp. 424 až 428 v Červené Vodě). Po skončení druhé světové války, pravděpodobně v roce 1952, přistavěla vojenská ubytovací a stavební správa další tři činžovní domy (čp. 435, 436 a 437 v Červené Vodě). Kapacita budov určených k ubytování mužstva se přitom nezměnila.

Když se u nás ubytovávala sovětská posádka, obsadila všechny byty v domech čp. 424 až 428, 435  až 437 s výjimkou několika málo bytů, v nichž přechodně zůstali původní nájemci.

V roce 1972 sovětská armáda s využitím svých vlastních pracovních sil začala stavět tzv. kyjevské panelové domy (nyní domy čp. 439 a 440 v Červené Vodě). V těchto dvou objektech bylo 70 tzv. malometrážních bytů, všechny je užívali sovětští vojáci z povolání a jejich rodinní příslušníci.

Jak je výše citováno ze zápisu za rok 1980, v tomto roce bylo sovětské posádce dáno do užívání 22 bytů v nově postaveném panelovém domě (dům čp. 420 v Červené Vodě). Roku 1981 bylo v areálu kasáren dostavěno 12 bytů (původně určených pro zaměstnance Spojených kartáčoven  Pelhřimov, závod Červená Voda, dům čp. 438 v Červené Vodě). Po dokončení stavby se sem opět nastěhovali sovětští vojáci z povolání a jejich rodinní příslušníci.

Zápis za rok 1984 (465. str. orig.)

K 40. výročí SNP byl sovětskými občany vybudován Památník SNP u sovětské školy. Při této příležitosti byl vyasfaltován dvůr a přístupové cesty.

Památník SNP byl velmi chatrný, v krátké době se rozpadl, po roce 1989 není jeho existence zaznamenána.

Zápis za rok 1985 (525. str. orig.)

... Přes veškerou opatrnost došlo k havárii v oblasti životního prostředí. Z autoparku sovětských vojsk byla naftou znečištěna říčka Březná.

Zápis za rok 1988 (65. str. orig.)

Krajská vojenská ubytovací a stavební správa rozhodla postavit za novou školou budovu pro rodiny Čechů, kteří bydlí v posádkových domech. Se stavbou bylo započato letos.

Po celou dobu pobytu jednotek Rudé armády v naší obci trval smíšený stav, tj. soužití několika českých rodin s rodinami sovětských vojáků z povolání, i když počet Čechů v areálu posádky postupně klesal.

Sovětům se takový stav vůbec nelíbil, měli zájem na vlastní izolaci, opakovaně se dožadovali co nejrychlejšího vystěhování zbytků Čechů z areálu. Ve střední části Červené Vody byla proto v roce 1988 zahájena stavba činžovního domu (dnes čp. 507 a 508 v Červené Vodě). Stavba však byla kolaudací dokončena až v roce 1992, takže smíšený stav trval do odchodu sovětských vojsk z naší obce. Domnívám se, že soužití s našimi občany vadilo špičkám sovětského vojenského velení, mnohým vojákům z povolání však zřejmě vyhovovalo, hlavně pak jejich manželkám. Nabídka nejrůznějšího zboží byla na jejich straně bohatá. Koupit bylo možné zlato, šperky, kožichy, televizory, radiopřijímače, přístroje pro noční vidění, fotoaparáty, kaviár, také např. jejich nekvalitní benzin nebo velmi kvalitní severočeské brikety. Prodávající měli jediný cíl - získat co nejvíce Korun československých. Zájemci o nabízené sovětské výrobky přijížděli i zdaleka.

Zápis za rok 1989 (125. str. orig.)

SPOZ - Novou akcí bylo také rozloučení se sovětskými vojáky, kterým v posádce v Červené Vodě skončila prezenční služba.

Zápis za rok 1990

(151. str. orig.)

Odsun vojáků Sovětské armády z objektu někdejších čs. kasáren byl stanoven k 30. dubnu t. r. Naše armáda neprojevila o tyto prostory zájem, a proto měly být předány MNV.

(153. str. orig.)

MNV si ponechal 3 haly, poškozený skleník a kinosál. O pronájem dvou hal má zájem p. René Planka, vedoucí DOS. Objekt je značně zdevastován a je zapotřebí provést elektroinstalaci, vodoinstalaci, nátěr a zateplení hal, opravu vrat.

Klub mladých při OB má v plánu z prostoru kinosálu udělat vinárnu, prodejnu a kinosál.

Veškeré prostředky a kapacita OPBH v tomto roce byly použity k opravě 72 bytů po sovětských vojácích. OPBH uzavřel řadu smluv o opravách bytů po rodinách sov. vojáků, a to za podmínek finančně výhodných  pro OPBH a nevýhodných pro druhou smluvní stranu. Přesto se našlo poměrně dost těch, kteří vlastní prací a z velké části ve vlastní režii, odstraňovali škody v bytech, protože v té době to byla jediná možnost získání bytu.

(163. str. orig.)

Zkolaudována byla plynová kotelna č. 531 (v kasárnách)

(165. str. orig.)

Odstraňování škod po sovětské armádě - Dne 17. 10. 1990 se konalo na FMO jednání ohledně odstranění škod způsobených sovětskými vojáky. Na okamžité odstranění škod dostane obec místo slíbených 3 milionů pouhých 300.000 korun. Likvidace odpadu byla prováděna pod veřejnou kontrolou a ukončena srovnáním terénu.


Poslední sovětští vojáci opustili obec 30. 4. 1990. Koncem června 1990 odešli i poslední rodinní příslušníci sovětských vojáků, hlavně pracovníci sovětské školy v Červené Vodě, části Bílá Voda. Téměř do konce června se totiž ve škole vyučovalo (děti z posádky Šumperk).

Až po odchodu sovětských vojsk byla v areálu posádky kolaudací dokončena stavba plynové kotelny  a kuchyně s jídelnou (o kapacitě umožňující celodenní stravování prý až dvou tisíc osob).

Objekt nové kuchyně s jídelnou nejspíše v roce 1992 koupila akciová společnost SAVIE a provedla jeho přestavbu na pražírnu kávy. Pražení zahájila v roce 1995. Vyráběná káva byla velmi kvalitní. Pravděpodobně kvůli osobnímu selhání některého z představitelů společnosti však výroba brzy skončila. Společnost přestala splácet bankovní úvěry, objekt byl dlouhé roky uzavřen, nevyužíván a chátral. V polovině letošního roku (2010) koupila budovu i se zařízením obchodní společnost z Hradce Králové, ve volných prostorách uskladňuje své zboží.

Ihned po uvolnění areálu posádky bylo svépomocí opraveno 72 bytů v domech čp. 420, 424 až 428,  436 až 438, všechny v Červené Vodě. Ještě před koncem roku byly opravené byty pronajaty novým uživatelům.

Kyjevské panelové domy zůstaly prázdné, rekonstruovány byly až v letech 1996 (nyní dům čp. 440 v Červené Vodě) a 1997 (nyní dům čp. 439 v Červené Vodě).

Právo hospodaření k vojenským objektům bývalé posádky a také k objektu Klubu československo-sovětského přátelství („školy u kasáren“) bylo smluvně převedeno na MNV, který toto právo úplatně převedl na státní podnik Technomat Praha. Ten nabytý majetek využíval jen minimálně, zároveň, sám v likvidaci, se ho jen velmi obtížně zbavoval. Až v roce 2001 část odstavných ploch, hal a garáží, také budovu Klubu československo-sovětského přátelství („školy u kasáren“, Červená Voda čp. 10), koupil autodopravce ze sousední obce. Zbývající bývalé sklady, ubytovny mužstva, štábní budova, tělocvična a malé zdravotnické zařízení byly prodány podnikatelům. Dnes slouží jako nájemní bytové domy, dílny nebo sklady, tři z nich však dosud nejsou rekonstruovány ani využívány a chátrají.

Objekt bývalého posádkového kina brzy po odchodu sovětských vojsk koupili místní podnikatelé. Po rekonstrukci tam provozují prodejnu potravin a hostinec.

Budovu sovětské školy v Bílé Vodě už v roce 1990 koupil jeden z místních podnikatelů.

Pro potřeby sovětské jednotky bylo v letech jejich pobytu v Červené Vodě vybudováno několik zděných i ocelových hal. Jednu ocelovou halu si po odchodu vojsk ponechala obec a využívá ji jako sklad. V roce 1998 tam zřídila sběrný dvůr. Dvě ocelové haly koupili lanškrounští podnikatelé. Další dvě značně rozměrné ocelové haly v r. 1994 opakovaně v dražbě nabízel Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí. Dražba nebyla úspěšná, v místě se pro tyto haly nenašlo žádné využití. Postupně byly rozebrány a nakonec prodány mimo obec.

Několik dalších objektů (kotelna na tuhá paliva, skleník a několik hal) muselo být po roce 1989 pro špatný stav zbouráno.



Autor: Jaromír Dorňák, kronikář obce Červená Voda, říjen 2010
Foto: čb fotografie poskytl Jiří Haupt, panoramatické foto poskytla firma Vysokozdvižné vozíky s. r. o. Červená Voda