V Československu podobně jako i v dalších komunistických státech existovala v letech 1948 až 1989 početná ozbrojená složka podřízená vedení vládnoucí komunistické strany. Jednalo se o tzv. Lidové milice, které byly produktem totalitního systému KSČ. Postupně se z těchto původně dělnických jednotek vyvinuly dobře organizované a vyzbrojené síly s širokým polem působnosti, které měly plnit úkoly v systému ochrany a obrany komunistického režimu od potlačování občanských nepokojů až po bojové nasazení v případě válečného konfliktu.

Poválečné ozbrojené složky

Koncem války na jaře 1945 vznikaly na osvobozeném území Československa různé ozbrojené složky – revoluční gardy, národní milice, národní stráž apod., které dočasně přebíraly pravomoc bezpečnostních orgánů. V červnu 1945 byly mimo SNB a armádu ponechány pouze tzv. Závodní milice (Závodní stráže), které spadaly pod Ústřední radu odborů a byly určené k ochraně průmyslových podniků. Jejich existenci později legalizovala vyhláška MV. Členové Závodních milicí sloužili na základě dobrovolnosti zejména při střežení podniků.

Vyzbrojeni byli zprvu jen trofejními zbraněmi, později výhradně pistolemi. Vzhledem k vlivu KSČ na odborové hnutí se jednotky Závodních milicí pomalu, ale jistě stávaly de facto ozbrojeným nástrojem KSČ. Tento stav přetrvával i přes řadu interpelací znepokojených poslanců demokratických stran v Národním shromáždění až do konce roku 1947.

Počátkem února 1948 rozhodl ÚV KSČ, aby stranické organizace v závodech zřizovaly tzv. strážní oddíly, které byly složené z komunistů a jejich sympatizantů. Valná většina členů se rekrutovala především z příslušníků Závodních milicí. KSČ se tak systematicky připravovala na rozhodující boj o politickou moc. Úkolem těchto zatím neozbrojených a nepočetných oddílů bylo na příkaz stranických orgánů obsadit průmyslové podniky, případně zasahovat i mimo objekty továren. Tyto skupinky se staly zárodkem budoucích Lidových milic.

Zrod Lidové milice

Samotné Lidové milice se zrodily v únoru 1948, kdy v Československu vyvrcholil politicko-mocenský zápas. Stalo se tak 21. února 1948, když Ústřední výbor rozhodl o přeměně oddílů na jednotky Lidových milicí. LM se staly jedním z garantů změny režimu a následného vývoje. KSČ byla připravena za pomoci těchto nelegálně zformovaných a stejně nelegálně vyzbrojených jednotek řešit konflikt s demokratickou opozicí. Měly především zabránit návratu předúnorového období, respektive pomoci udržet KSČ u moci za každé situace. To mělo rozhodující význam pro další více než čtyřicetiletou existenci milicí. Některé pozdější komunistické právní normy, předpisy a nařízení ve svém výkladu s Lidovými milicemi automaticky počítaly a přiznávaly jim určitá práva a povinnosti.

Jednotky pod velením komunistů vznikaly ve většině průmyslových závodů. Zprvu do nich byli přijímáni i bezpartijní a členové jiných politických stran, kteří měli patřičnou důvěru.

Ozbrojování

Dne 22. února 1948 se na ÚV KSČ sešla organizační komise, která se měla postarat o vyzbrojení členů vznikajících miličních jednotek. Velitelem hlavního štábu LM v Praze byl ustanoven Josef Pavel, zástupcem velitele František Kriegel, politickým komisařem se stal Josef Smrkovský.

Vyzbrojení milic zajistil komunistický ministr vnitra Václav Nosek, když dne 23. února bylo z brněnské Zbrojovky dovezeno 10 000 pušek a 2000 samopalů. Téhož dne se začali zatím neozbrojení milicionáři objevovat na veřejnosti, přičemž posilovali především hlídkovou službu s příslušníky SNB. K samotnému ozbrojení milicionářů došlo v dopoledních hodinách 25. února 1948. V Praze dostaly LM
6000 pušek a ke každé po deseti nábojích. Milicionáři byli nyní připraveni účinně reagovat na vývoj mocenské situace a v případě potřeby demonstrovat svoji sílu v ulicích.

V březnu 1948 byly milice převedeny z ÚV KSČ na ministerstvo vnitra, kde vzniklo zvláštní oddělení řídící jejich výstavbu, výcvik a činnost. Lidové milice se pak chápaly jako pomocný orgán a záloha SNB, neboť při výkonu služby měli milicionáři podobná práva. Existence LM se neopírala o žádné ustanovení v zákonech a vycházela v podstatě jen z usnesení vydaných ÚV KSČ.

Oficiálně měli milicionáři za úkol ochranu podniků prostřednictvím stálého střežení závodu, obranu proti průmyslové špionáži a proti „sabotérům a rozvratníkům“. Jako pomocný sbor SNB měly LM mimo obvod podniku chránit státní i soukromý majetek, podílet se na likvidaci živelných pohrom, ochraňovat životy obyvatel a v ne poslední řadě udržovat „klid a pořádek“ při zesílených bezpečnostních opatřeních.

Od jara 1948 se vedle LM formovaly také tzv. Osadní milice, rovněž podřízené MV. Ty měly za úkol střežit státní statky, posilovat ostrahu státních hranic a v neposlední řadě zajišťovat komunistický vliv v pohraničí. Po roce 1953 byly OM postupně rušeny a jejich členové přecházeli do závodních jednotek nebo k pomocné stráži VB.


Zdroj: Ustrcr.cz