ČSM

Československý svaz mládeže vznikl sloučením národních organizací československé mládeže (Svazy české, slovenské, polské mládeže a mládeže Karpat, vznikly roku 1945 rovněž jako záloha KSČ). Vznik jednotné ČSM znamenal násilnou likvidaci všech ostatních (nekomunistických) mládežnických organizací a persekuci jejich vedoucích představitelů.

Roku 1968 se ČSM rozpadla a činnost nakrátko obnovily komunisty zakázané organizace (Junák - Skaut). Po upevnění moci KSČ, v roce 1970, byla ČSM obnovena jako Socialistický svaz mládeže (SSM). Cílem SSM byla jednotná výchova mládeže v duchu marxismu-leninismu. Tiskovým orgánem SSM byl deník "Mladá fronta". SSM byla zrušena až v roce 1989 v důsledku pádu komunistického režimu.

Její někdejší součást, pionýrská organizace (PO), však ve své činnosti pokračuje pod novým názvem "Pionýr". V současné době je druhou největší organizací, zabývající se v České republice prací s dětmi.

Pionýrská organizace

Komunisté začínali s výchovou mládeže od útlého mládí. K šíření myšlenek marxismu-leninismu mezi dětmi jim sloužila organizace Pionýr - proletářská verze skautingu. Ten byl komunisty vždy považován za projev buržoazní dekadence a kosmopolitanismu, ale i přesto byl dost dobrý ke kopírování. Zákazem resp. "sjednocením" Junáka, Orla, Sokola a dalších organizací si od roku 1948 komunisté zmonopolizovali oblast činnosti mládežnických sdružení.

Dětské výchovné organizace Jiskřičky (pro děti od první třídy) a Pionýr (9 - 15 let) byly zřizovány na základních školách. Ideologická výuka a politická organizovanost mezi dětmi se staly rozhodujícím měřítkem činnosti soudružek učitelek a soudruhů učitelů.

„Sovětský svaz - náš vzor!“

Samozřejmou součástí života od roku 1948, a tedy i ideologické výchovy mládeže, bylo bezduché kopírování všeho sovětského. Tím byly plněny dvě funkce: byl formován světový názor u mládeže a zároveň byl pohled mládeže pevně nasměrován k zemi, kde "zítra již znamená včera".

Najednou byly dětské hlavy plné Krásy nesmírné a Rytířů z východu a Neználků a Dědů Mrázů s jolkou a všech těch Odvážných školaček a Příběhů opravdového člověka. Jen aby se už nedostalo místa na cokoli, co souviselo s naším národem.

Jedním z mnoha zářných příkladů skutečně sovětského člověka byl školák Pavlík Morozov, kterému se "v zemi milované" stavěly pomníky. Tento stalinský hrdina byl čtrnáctiletý kluk zabitý vlastní rodinou za to, že v době násilím nucené kolektivizace udal vlastního tátu úřadům jako kulaka. (Chudák Pavlík nebyl zabit za udání táty se kterým měl jako puberťák rozpory, ale za to že svým křivým udáním přivedl do vsi rabovací gardu, která při masovém zatýkání odnesla veškeré zásoby které vesničané měli a tím je odkázala k vyhladovění. Tuto malou drobnost jsme tenkrát nesměli vědět.)

Děti špióny ve vlastních rodinách

Podle vzoru Morozova byly děti v 50. letech nabádány k donášení o tom co se děje v jejich rodinách, o čem se doma mluví a jaký tedy je skutečný postoj rodičů k novým pánům.

Na základě toho byly pak jejich rodiny děleny na "dobré" a "špatné". Toto dělení bylo ulehčeno po zrušení povinné výuky náboženství v roce 1952 - bylo jasné že kdo přihlásí své dítě na nepovinné náboženství, musí být politicky závadný. V době masových účastí nebylo důležité kdo byl v prvomájovém průvodu, ale kdo tam nebyl.

Vstup do Pionýra byl považován za samozřejmou povinnost a byl odmítnut pouze těm nejzávadnějším. Masový nábor zajišťovali učitelé. Skaut vychovával mládež k pobytu v přírodě, slušnosti, úctě k rodičům a starším lidem. Akce pionýrů byly orientované více na život ve městě, školení, brigády, hry, nástěnky, sběr sběrných surovin, "spontánní" reakce na politické události, besedy s předválečnými členy strany, družební styk... Byly prováděny staršími členy - pionýry pro jiskřičky, svazáky pro pionýry - za stálého dohledu "shora".

Jiskřičky nosily bílé košile a tmavomodré kalhoty či sukýnky, na košilích odznak s terčem na němž byla rudá hvězda z níž vycházely plameny. Pionýři měli modrobílý stejnokroj doplněn rudým šátkem, který jim byl udělen (museli ho nejprve koupit) při složení slibu.

Před slibem museli (čestné pionýrské) projít ideologickým školením. Jejich odznakem byla rozevřená kniha z níž šlehaly plameny.


Pionýrské zásady (uveřejněny ve směrnicích "Zakládáme pionýrské oddíly" vydaných v říjnu 1949 ÚV ČSM):

Pionýr

• je všem chlapcům a děvčatům příkladem.
  
• pečuje o své zdraví. Dbá o svou čistotu a je otužilý, aby byl zdatným pracovníkem a obráncem své vlasti.
  
• je ukázněný. Dbá rad svých rodičů, učitelů a vedoucích. Podřizuje se vždy vůli kolektivu.
  
• chrání svou pionýrskou čest. Zastává pravdu, je čestný a odpovědný, není sobecký a jedná vždy spravedlivě. Váží si všech pracujících lidí.
  
• je mladým hospodářem své země. Miluje přírodu, zachází šetrně se vším, co bylo vytvořeno lidskou prací. Chrání společný majetek a střeží jej před škůdci a nepřáteli.
  
• je věrným a spolehlivým druhem. Pomáhá spolužákům a je přítelem malých dětí.
  
• se připravuje vstoupit do řad ČSM. Bude proto vždy a všude vzorným pionýrem, aby byl přijat do ČSM, který sdružuje nejuvědomělejší mladé budovatele republiky.

Zdroj: Totalita.cz